Štítky

čtvrtek 14. května 2015

JIHOZÁPAD USA 23.4 - 19.5. 2015 - 4.TÝDEN

22. DEN ČT 14.5.

Náš pobyt už se nachýlil ke konci, zbývá už jen posledních pár dní, ani se mi nechce věřit jak to rychle uteklo. Dnes jsme nikam nespěchali a tak jsme vyráželi asi až v půl desáté směr SEQUOIA NP. 

Z nížiny jsme se serpentinami museli vyšplhat opět do nějakých 2000 m.n.m. A  snad jako všichni návštěvníci parku jsme se projeli pod obří sekvojí.


Pak jsme se také vyfotili asi před největším kořenovým systémem jaký je v parku k vidění.



Předpověď tentokrát bohužel vyšla, takže jsme vyráželi na túru za lehkého sněžení a teplota kolem nula stupňů. Viditelnost mizivá, jak je z fotek patrné.
Vydali jsme se na Congress trail - 3,5km dlouhá cesta, která nás zavedla mezi největší velikány.




Celou trasu šlo jít bez problémů s kočárkem. A Nelinka to celé prospala - a že se ji na voňavém vzduchu krásně spalo. 



Bohužel celé sekvoje se mi fo foťáku ani zdaleka nevešli, takže nelze přesně zdokumentovat jak neskutečně obrovské místní sekvoje jsou.





Asi v polovině trasy jsme narazili na 2. největší strom - The President.



Jen pro upřesnění - větve které lze nahoře vidět mají velikost našeho normálního smrku.


Pak jsme dorazili k senátu.



A za pár desítků metrů dále uskupení sekvojí "The House"



A tady ještě jeden padlý malý stromeček.



A poslední tunel:-) Ty se Emičce moc líbily.



Po hodinové procházce jsme již pěkně vymrzlí dorazili na konec naší trasy (90% turistů jde od aut přímo sem) - největší strom na světě - General Sherman. Největší co se týká objemu dřeva - jsou stromy vyšší a i širší, ale tenhle gigant je prostě obrovský. Je zde fotka, jak se před strom vejde 13 mužů na koních vedle sebe.


A na závěr ještě pár kytiček, které jsme nafotili při sjezdu dolů do nížin.





Závěrem sólo pro Yuccu.



23. DEN PÁ 15.5.

 
Venku nic moc, zataženo, je 7 ráno, holky se probouzí a my jdeme balit, protože dnes se musíme dostat konečně k oceánu a trochu si užít R1 a pobřeží, při troše štěstí uvidíme i nějaké tuleně.
Kolem 12 jsme konečně u oceánu a hned si dáváme oběd - poloostrov Monterey.


Holky nejvíce zajímají rackové a veverky.


Po obědě jsme šli okusit teplotu oceánu - opravdu ledárna.




A pak procházka po pobřeží, kde z té růžové až oči přecházeli.




Potom jsme se přesunuli na pláž, kde jsme krásně relaxovali a konečně užívali sluníčka, i když teplota byla max kolem 16.









Naše modelky.



Tímto dílem se loučíme s pláží.


Teď už nás čeká krásná R1 podél pobřeží - téměř každá zastávka byla úžasně fotogenická.





Cestou jsme se zastavili v Julia Pfeifer Burns State Park, který je známý krásným vodopádem tekoucím rovnou do oceánu.





Po pár hodinové jízdě s mnoha zastávkami jsme dojeli na známou pláž kousek nad městečkem San Simeon, kde žije obrovská kolonie rypoušů sloních. To byl pro holky zážitek!




U rypoušů jsme se zdrželi téměř až do západu slunce, takže do motelu, který jsme měli zamluvený v Lompocu jsme dorazili až za tmy zhruba v půl deváté a rovnou jsme šli spát.

24. DEN SO 16.5.

Ráno jsme se v klidu vyspali, protože dnešní nás v podstatě nic nečekalo, dopol jsme zapluli do posledního outletu na kraji Los Angeles - kde jsme ještě něco málo nakoupili, ale ani v Californii jsme se nedočkali nějakých úžasných slev, tak jak jsme si to pamatovali. A pak už jen přejezd do části Anaheim, kde jsme měli zamluvený motel přímo u Disneylandu, abychom alespoň nemuseli platit za parkovné.
V navigaci jsem zjistila, že přejezd přes tuto část LA (resp různý předměstí) má  více jak 120km a to jsme rozhodně nejeli z jednoho konce až na druhý.
Takže někde to jelo a jinde to vypadalo následovně.


Nělde byly pruhy pouze 3, jinde i 6. Po asi hodině a půl někde za centrem LA jsme se rozhodli, že z dálnice sjedeme a pojedeme po boulevardech - totální omyl - semafor každých 500m a ještě červená vlna - děs běs a navíc cestou jsme najeli na pěkný šroub - a pěkně nám to cvakalo - okolní řidiči nás neustále upozorňovali, že máme něco s kolem, protože zvuky to vydávalo děsivé, nicméně těch cca 18km do motelu už jsme nějak přežili.

Pak následoval asi 10min na info linku, protože kolo se samozřejmě vypouštělo. Asi za hodinu přijel týpek, který kolo téměř hodinu vyměňoval. Ale nakonec vše dobře dopadlo, jen to odpoledne resp večer zatraceně rychle utekl.

A tady Emička celá nažhavená na zítřejší návštěvu Disneylandu.



A jak se ta sukýnka pěkně točí!



 

25. DEN NE 17.5.

 

Holek vysněný den - resp. Emičky Lístky kupujeme rovnou v motelu, nakonec jsme se rozhodli, že to riskneme a prohlásíme Emičku za méně než 3 letou - 92USD se nám za ní úplně dávat nechtělo, takže nakonec bereme kočárek na Emičku a krosnu na Nelinku a vyrážíme vstříc tomu blázinci.

 


 

Vše prošlo dle plánu a tak v 8:05 jsme za branami a vyrážíme na první atrakci - projížďku džunglí.

 


 
Pak jsme se projeli vláčkem domečkem medvídka Pú, šli n arůzné jiné vláčky a atrakce až jsme dorazili do Mickeyho městečka kam se Emička těšila asi nejvíce.
 
 
Měli jsme celkem štěstí - nejprve jsme se potkali s Plutem
 
 
Pak s Goofym.


A pak jsme si šli prohlédnout domek Minnie - Emiččiny oblíbenkyně.

 
 

Na závěr pak setkání se samotnou  Minnie:-)


Zvládli jsme pak i domek Mickeyho, ale na osobní setkání jsme s Pavlem odmítli čekat - bylo to asi na hodinu a tak jsme vyrazili dále - Donaldova loď a byl tu i strom, kde bydlí Chip a Dale.


Cestou z městečka jsme se zastavili u Zlé královny ze Sněhurky - trošku strašidelná jízda - Neli odcházela s brekem, tak jsme se šli projet vláčkem po dobrodružství Pinoccia - to odcházely s brekem obě. Člověk neví, co má čekat a tak jsme se rozhodli opustit areál, dát si oběd a jít se na pokoj vyspat - to jsem se dočetla od nějakého "experta" na Disneyland, že po obědě je nejlépe se vytratit a tak jsme se pak v klidu vrátili na 4 hod, kdy měla probíhat tzv. Sensational Parade -tedy přehled různých Disneyho postaviček a filmů - a to stálo za to. Viděli jsme toho mraky. Zde jen malá ukázka.

 
 

Emička si tleskala, zpívala, no prostě super - Neli se těch všech postaviček docela bála, ale když viděla Donalda, tak mu mávala jak o život. Pak jsme se museli vrátit ještě na medvídka Pú - toho se dožadovala obě děvčata - foto z vláčku.


Jinak odpoledne už to byl masakr - všude šílené fronty a tak jsme museli pečlivě vybírat, kam půjdeme. Ve frontě jsme si čas krátili třeba čtením v mapě.


Výborný zážitek byla ponorka, která nás zavedla do podvodního světa z filmu Nemo - Emičky oblíbený  o to více se jí to líbilo, protože věděla o co jde. Člověk musí uznat, že to mají prostě vymakané. Tady už jsme uvnitř ponorky, těsně před plavbou.


Mezitím se venku setmělo, tak ještě foto oblíbeného kolotoče s koníky, kde jsme byli celá rodina 2x.

 
Jako rozloučení s Disneylandem dávám foto osvětleného růženčina zámku.


Park jsme opouštěli asi v půl deváté, unaveni ale nadšeni - opravdu se zde dá být i více dní, my jsme stihli jen malou část.
Holky šli v klidu spát a nás čekalo ještě balení.

26. DEN PO 18.5.

Ráno stáváme před sedmou a hned začínám balit, máme toho mraky, ale nakonec vše zvládáme ještě dříve než jsme si stanovali a tak s dostatečným předstihem vyrážíme směr letiště. Jedeme pomaleji protože náhradní pneumatika je snad o 10 cm užší než original a cestou už nám to hlásí změnu tlaku v pneumatikách. Nakonec cestu zvládáme bez problémů a vrácení auta je již pak pouhá formalita.

Takže právě tady se hodí celková sumarizace najetých km:

! 8878 km !

Takový výkon jsme ani my nečekali. Bohužel špatné počasí nás donutilo zrychlit a podívat se na více míst a nakonec je z toho takové pěkné číslo.


Přesun do letištní haly nás pěkně vyčerpal - vozíky si zde člověk musí pronajmout za 5USD, to jsme odmítli a tak jsme naši komplet výbavu rvali sami. Kupodivu oba kufry měli pod 23 kg, takže žádné přebalování kvůli váze nás nečekalo a tak jsme šli hned na odbavení.

Teď už konečně bez kufrů, jen s malou vzpomínkou na Disneyland - Goofyho jsme ale nakonec nechali na letišti.



Pak jsme si dali ještě na letišti oběd a našli super dětský kout, kde se holky pěkně vyblbly.




V 15:35 jsme odlétali na čas a musím říct že tento let byl úplná pohoda - Neli hned zabrala, protože nespala po obědě, Emička měla TV - ovečka Shawn, Tom a Jerry a podobní kamarádi, pak oběd, pak si holky tak nějak vystačily a nakonec jsme to všichni zalomili - Neli v takové autosedačce - občas turbulence, že jsem ji musela vyndat, ale jinak v pohodě, pak najednou snídaně a jdeme na přistáí - Emičku jsme násilím museli budit, protože jsme měli asi 1 ráno.

 27. DEN ÚT 19.5.

Pondělí nám díky časovému posunu uteklo bleskurychle, teď už již několik hodin trávíme na letišti v Londýně, nejdříve dětský koutek s děsně pomalým internetem, ale za to holky měli o zábavu postaráno - Emička se integrovala s černochy, číňany, brity apod.
Pak přesun ke gatům, kde jsem konečně mohla dopsat tento blog.
Doma ještě dohodím nějakou sumarizaci, ale jinak vám děkuji za pozornost a teď už se nejvíce těšíme do našich postelí:-)

Takže ještě asi 2 hodiny do odletu a pak hurá domů, i když upřímně nám s Pavlem se domů vůbec nechce - bylo to náročné, ale stálo to za to.

Závěrem

Projeli jsme celkem těchto 7 států:



Navštívili jsme 14 národních parků:


K tomu ještě 6 národních monumentů:



A tady výběr z pár dalších "atrakcí":



 A jak už jsem zmínila, za tím vším jsme najezdili:  8878 km!