Itálie 24. - 28.9. 2015

1. DEN - ČT 24.9.

 

Na naši dnešní dlouhou cestu se nám podařilo vyrazit opět velmi brzy - 3:48 opouštíme náš domeček a vyrážíme směr Německo a Švýcarsko. První větší zastávku máme v Schaffhausenu v COOPu kde si nakupujeme nějaké dobroty na cestu a taky sýr Gruyere, který nám minule ve Švýcarsku tak zachutnal. Rýnské vodopády tentokrát míjíme bez povšimnutí a jedeme dále na jih přes Zurich. Právě když jsme míjeli Luzerneské jezero udělali jsme i krátkou zastávku abychom se podívali na místní vyšňořené kravičky.

 

 

 

Krávám to moc slušelo, zvony zvonily ještě lépe a pohled na okolní velikány prostě úžasný.

 

 

Náš cíl byl ale jinde - Itálie - Miláno. Tam jsme dorazili do našeho apartmánu asi kolem 16 hod, jen co jsme vybalili  a zregenerovali síly, vydali jsme se do metra a směr centrum.

 

Naše první cesta vedla na hrad - Castello Sforzesco - vybudován v 15. stol.

 

 

 

 

 

 

Až fontána holky aspoň trochu uspokojila.

 

 

Pak už jsme se třídou Dante vydali přímo do centra - jelikož je v Miláně právě výstava EXPO - vše se točí okolo něj.

 

 

 

A jsme tu - Duomo di Milano - obří katedrála, jejíž stavba trvala asi 500 let a na jejímž financování se podílel sám Napoleon.

 

Holky samozřejmě žádná katedrála neohromí tak jako všudypřítomní holubi. Honily je sem a tam a ani davy turistů jim v tom nemohly zabránit.

 

 

Katedrálu jsme obdivovali pouze zvenku, ale i to stálo za to.

 

 

Když už mi nechtěly u těchto krásných dveří zapózovat holky, tak aspoň japonky byly ochotné:-)

 

Tady je Duomo v celé své kráse - sotva se mi vešel do objektivu.

 

 

Přímo z Piazza del Duomo se jde do nádherné Galerie Viktora Emanula II.

 

 

Galerie vypadá nádherně, ale ani v jednom z níže vyfocených obchodů mi můj drahý manžel nic nepořídil:-)

 

 

 

O důvod víc se sem někdy v budoucnu vrátit. A abychom tu nebyly věčně poprosili jsme Nelinku ať nám ukáže cestu ven z toho všeho luxusu.

 

 

Co mě trošku zklamalo, bylo světové operní centrum - La Scala. Absolutně nenápadná budova, tak jsem si to vyfotila alespoň s touto stařičkou tramvají, kterých jezdí po Miláně

 nespočet.

 

 

No a pak rovnou do metra a zpět do našeho apartmánu. Holky nadšené, že budou spát pro změnu spolu v posteli.

 

 

2.DEN - PÁ 25.9.

 

Ráno jsme se probudili před sedmou, nasnídali se zabalili a vyrazili na jih. První plánovaná zastávka bylo městečko La Spezia, odkud jsme měli vyrazit vlakem do národního parku Cinque Terre.  Plány mi skřížila nejen plná parkoviště ale více jak půlhodinová fronta na nákup příslušných lístků. Navíc trasa, kterou jsem naplánovala, že půjdeme pěšky byla uzavřená a tak jsme se po pár minutách rozhodli, že si tento park s malebnými rybářskými vesničkami necháme na někdy jindy. Cestou jsme se aspoň pokochali krásným městečkem Vezzano Ligure.

 

 

A když už jsme vynechali národní park, tak jsme si řekli, že se aspoň vykoupeme v moři, nebylo nějak extra parno, ale příjemných 25C.  Podle průvodce jsme vytipovala tzv. Versaillskou oblast - u Forte dei Marmi (cca půl hodiny ze Spezie) jsme se dostali k moři, jenže vstupy k moři byli přes samé restaurace a různé hotelové podniky - nakonec jsem se šla někde zeptat jak to tady funguje a nabídli mi místo hned v první řadě pod slunečníkem za pouhých 100€ na den. Bylo mi vysvětleno, že zde žádná veřejná pláž není, takže jsem pěkně poděkovala a frčeli jsme dále. Zastavili jsme aspoň u jednoho mola, abychom se na moře alespoň podívali.

 

 

 

 

Pak jsem chtěla ještě navštívit šikmou věž v Pise, ale zbytek rodiny měl jiný názor. Holky vyčerpaně usnuli a Pavel toho řízení už měl také dost a tak jsme se vydali už konečně do cílové destinace Grosseto -město je nejkratší cestou do Kladna vzdálené 1177 km.  Kousek za městem jsme se po 15 hodině ubytovali v zamluveném apartmánu, který nás velmi potěšil - hned ten na kraji.

 

Po obědo - večeři jsme se po páté vyrazili podívat přímo do centra Grosseta. Na narvaném parkovišti nás pustila italka a ještě nám dala k dispozici její platný parkovací lístek. Takže za ušetřené peníze se holky povozily v kočáře a ještě před procházkou městem si před hradbami pohrály na dětském hřišti.

 

 

 

Holky na lodi pluly pěkně rychle soudě podle větru ve vlasech:-)

 

 

A takto vypadá centrum za hradbami - místní Duomo.

 

 

 

 

Centrum příjemně malé, plné zeleně a v podstatě bez turistů - italština tu zněla na každém kroku. sezona v blízkém přímořském letovisku tu již skončila.

 

 

 

Nakonec si holky ještě jednou pohrály na hřišti a kolem sedmé večer už jsme byli zpět. Zítra se chystáme prozkoumat okolí a hlavně pláže, odpoledne má být příjemných 26C tak se možná i vykoupeme.

 
3. DEN - SO 26.9.

Po snídani jsme vyrazili na průzkum do okolí omrknout nejdříve místní pláže. Tady foto z pláže u městečka Castiglione della Pescaia.

 
Tady již městečko v celé své kráse.

 
Zašli jsme i na sobotní trh, kde kromě spousty hadrů prodávali samozřejmě i sýry a jiné dobroty.

 
A tady už jsme šli vzhůru do nebes.

Pohled na místní pláže, které jsou tu kilometry dlouhé.
 

 

 

 Potom jsme skočili ještě něco málo pokoupit do místního COOPu, jeli zpět domů udělat oběd a po třetí hodině jsme dorazili na pláž do Principina a Mare, kde se holky konečně vyřádily.

 
Otužilá Ema vlezla i do té ledárny.

 

Odpoledne jsme si dobře užili, i když o nějakém vedru jsme si mohli jen nechat zdát. Já si vklidu přečetla kus z knížky, Pavel relaxoval a holky dělali všechno možné. Domů jsme dorazili asi v půl sedmé. Zítra nás čeká výlet do vnitrozem.

4. DEN - NE 27.9.

Ráno jsme se v klidu nasnídali a vyrazili směr jihozápad do vnitrozemí. Na toskánskou krajinu jsem se těšila a nezklamala. Projeli jsme krásným městečkem Scansano.

 

 
A takto podobně vypadala krajina okolo - vinice a olivové háje kam se podíváš.

 
Až jsme dojeli do blízkosti vesničky Saturnia, kde jsou termální lázně s teplotou vody 37C zdarma přístupné veřejnosti.

 
Takže i my jsme zde strávili příjemné dopoledne.

 

Byla to prostě paráda - taková klasika - smrádek, ale teploučko.

 

 
Emička si to tady opravdu užila, pořád se potápěla a dělala všelijaké blbosti. Nemohli jsme ji odtamtud vůbec dostat.

Naše další zastávka bylo jedno z nejastrších městeček v Toskánsku -  Sovana - opravdu malebné.

 

 
Hrad - Rocca Aldobrandesca.

 
Pak už jsme zamířili do dalšího městečka - Pitigliano - z roku 1061, ležící na vulkanickém sklaním výběžku.

 

 
Viadukt byl postaven roku 1543.

 
Naše malá turistka.

 
Piazza Garibaldi.

 

 

 

 
Duomo di Pitigliano.

 A takovéto malebné uličky jsou v centru na každém rohu.
 

 Když jsme po čtvrté dorazili zpět domů, tak jsme se pořádně najedli a pak už jen relaxovali venku.

 

Domů nás zahnali až komáři - mám tolik štípanců, že je raději nepočítám. Teď už nás čeká jen balení a zítra brzký budíček a dlouhá cesta domů. cestou domů máme ještě v plánu navštívit krásné město Sienu.

 

 5. DEN - PO 28.9.

 

 Ráno se nám podařilo dle plánu vyjet v šest hodin, tak abychom náročnou cestu domů zvládli v pohodě - čekalo nás zhruba 1200km. První a vlastně i poslední zastávkou byla hodinu vzdálená Siena - město zapsané do UNESCO. Parking se nám podařilo najít celkem bez problémů, bohužel dole v "údolí" takže nás čekal pěkný výšlap, protože město je rozloženo na 3 pahorcích. To jsme ale nevěděli, že to mají Italové promyšlené a tak jsme se nahoru do centra dostali sérií a sedmi eskalátorů.

 

Jako první jsme narazili na Sienskou katedrálu Duomo - dle wikipedie - nejpůsobivější gotická sakrální stavba Itálie. A je fakt, že něco tak nádherného jsem sand asi neviděla.

 

Katedrála je plná neskutečných detailů a navíc krásně barevná.

A tady je Duomo v celé své kráse.

 

Dále jsme pak jen nakoukli na nádvoří Palazzo chigi saracini.

 

 

A pokračovali dále na druhé nejzajímavější místo ve městě - Piaza del Campo - hlavní náměstí, ktérému vévodí stavna Palazzo Publico s věží Torre del Mangia (102 metrů).

 

Náměstí patří k jednomu z největších v Evropě a je rozděleno travertinovým dlážděním na devět částí jako symbol vládnoucí Rady devíti, která ho nechala vybudovat. V pozadí pak věž katedrály. Vzhledem k tomu, že bylo ani ne 8 hodin ráno, tak máme náměstí téměř liduprázdné, což zde není obvyklé.

 

Detail kašny.

 

 

Dále jsme se zašli podívat na baziliku San Francesco.

 

Uvnitř to bylo celkem působivé, zajímavé je, že vnitřek je ve stejném stylu jako Duomo zvenku - bílo černé pruhy.

 

Zpět k autu jsme šli okolo krásného paláce Palazzo Salimbeni.

 

 

A nějak takto vypadají uličky Sieny.

 

 

Se Sienou jsme se rozloučili pohledem na kostel San Domenico.

 

 

Kolem půl deváté jsme opouštěli Sienu a pak už hurá domů přes Veronu, Bolzano a pak Brennerem k našim jižním sousedům. Celkově jsme cestu zvládli na jedničku, doma jsme byli už okolo půl deváté večer. Toskánsko má určitě palec nahoru a doufám, že se sem ještě někdy vrátíme, abychom prozkoumali zátiší jiných vesniček, městeček a měst.