1. DEN - SO - 18.6.
Ráno dle plánu vyrážíme na dlouho očekávanou dovolenou do Rakouska. Tentokrát nejedeme sami, ale bereme sebou babi a dědu Březinovi a podařilo se nám přemluvit i tetu Lenku. Takže vyrážíme komplet "Brezina family". Máme před sebou něco přes 500 km a 5 hodin cesty - vyrážíme v lehce po 7, ale bohužel jsme se nevyhnuli "stau" u Mnichova, takže sjíždíme z dálnice a různě kličkujeme a nakonec kolem půl druhé jsme na místě - obec Maurach u jezera Achensee. Cestou nám začalo hodně pršet.
Majitelé penzionu už na nás čekali, zabydlení proběhlo poměrně rychle a tak jsme po lehkém obědě vyrazili, protože i počasí se umoudřilo a přestože se mraky pěkně honily, tak hlavně nepršelo.
Cíl byl jasný - lanovka Rofan, kde jsme si my dospělí zakoupili Achensee Holiday Card, kterou máme platnou celý týden a můžeme využívat různé "atrakce" v okolí zcela zdarma. Takže jsme hned nasedli na lanovku a vyvezli jsme se do výšky 1840 m.n.m.
Ve výhledu na jezero bránily stromy, ale to nám nevadilo.
Až na mě komplet sestava.
Kochali jsme se výhledy na okolní hory, sem mám naplánovaný výlet pokud bude předpověď počasí příznivá.
Bohužel sluníčko nesvítilo dlouho a začali se na nás hrnout mraky, tak jsme se daly na ústup do údolí.
Cestou z lanovky jsme měli vesničku Maurach jako na dlani - my bydlíme úplně nalevo.
Poslední pohled na jezero z výšky.
Dole bylo najednou tak krásně, že jsme se rozhodli pro krátkou procházku právě k jezeru. kde jsme měli čas nachytat první a doufáme, že ne poslední sluneční paprsky.
Tady upřímně vůbec netuším na co koukáme:-)
Když jsme se vynadívali na okolní hory a plachetnice na jezeře, vyrazili jsme zpět domů, cestou nás míjela parní lokomotiva.
Po návratu jsme holkám nemohli odepřít houpačky přímo na zahradě našeho penzionu.
Aniž bychom to čekali, tak jsme si to dnes užili na jedničku, nepadla na nás ani kapka a to mělo pořád pršet, tak doufejme, že se předpověď bude mýlit i nadále.
2. DEN - NE - 19.6.
Skoro celou noc pršelo a ráno tomu nebylo jinak, nicméně máme plán i na deštivý den a tak nám to nevadí. V 9:21 nám odjíždí bus dolu do údolí do městečka Jenbach odkud se vyvezeme parním vláčkem přímo k jezeru. Ráno jsme měli spoustu času na snídani a zabalení nezbytností a v dešti vyrazili na bus.
Řidič autobusu nám ale trochu překopal plány, prý nás do Jenbachu nevezme - naše Achnesee karta zde neplatí a tak nás svezl jen jednu zastávku s tím, že si máme počkat rovnou na vlak. Jenže nakonec to dopadlo tak, že jsme chytli vláček opačným směrem a tak jsme jeli vláčkem jak dolů do údolí, tak jsme v Jenbachu pak přesedli, abychom jeli zpět k jezeru.
Pohled na Jenbach.
Přestup v Jenbachu. Na to, že lilo jako z konve, je vlak celkem plný - jak to tu vypadá v plné sezoně si nedovedeme představit.
Nejdřív nadšený úsměv...
... o pár minut později už Neli měla půlnoc.
Čudíme teda pěkně.
Cesta vláčkem trvá zhruba 50 min.
V zastávce Eben se lokomotiva přesouvá dopředu.
Náš penzion pohledem z mašiny.
A jsme na místě - rychlé foto před lokomotivou a hurá na loď.
Poslední rozloučení s mašinkou a vyplouváme na jezero.
Vesnička Pertisau.
Panorama jezera Achensee - hory se nám schovávají.
Na jezeře se střídají 2 lodě - paráda pozorovat spousty malých vodopádů.
Vystupujeme na zastávce Gaisalm, kde si na stejnojmenné chatě dáváme oběd.
Objednané polévky se jim opravdu, ale opravdu nepovedly.
Za hodinku odcházíme zpět na další loď a pokračujeme do vesničky Achenkirch.
Vystupujeme ve stanici Achenkirch - Scholastika a vyrážíme do muzea.
Heimatmuseum Sixenhof - muzeum, kde jsme se seznámili se životem místních zhruba v období 1800 - 1900.
Muzeum je přímo v budově kde rodina rodu Sixenhof žila.
Malá ukázka z místní expozice, která nás opravdu zaujala.
Tady se holkám líbilo nejvíce, místnost kde byla vycpaná snad všechna "horská zvířata" typická pro zdejší hory.
Model statku.
Jak šel čas s místní plavbou po jezeře.
Po necelé hodince jsme z muzea spěchali zpět na loď, která nás dovezla přes celé jezero zpět do Maurachu. Kluci s holkama se svezli ještě část cesty vlakem a my dámy jsme se prošly pěšky. Cestou domů už téměř přestalo pršet. ˇ
Doma jsem hned koukla jak bude zítra a opět jsme trochu překopali plány - předpověď počasí se tu mění opravdu snad každou hodinu, takže pokud se to do rána nezmění vyrážíme zítra do soutěsky.
3. DEN - PO - 20.6.
Ráno jsme se probudili do zataženého rána s mírným mrholení a znovu zkontrolovali předpověď, ta se opravdu mění ze dne na den. Nakonec jsme se rozhodli pro plánovanou cestu do soutěsky, po půl deváté jsme odjížděli do vesničky Stans a vydali se vzhůru do kopců soutěskou Wolfsklamm.
Super bylo, že bylo spousta vody a krásně to hučelo, jak tu poslední dny pořád prší.
Neli nesl Pavel celou soutěskou - je tu hrozně vlhko, vše klouže, tak aby nám raději nezahučela někam dolů.
A ještě jedna umělecká.
Tak a soutěsku máme za sebou.
Teď už jen zbývá vyšlápnout k opatství St. Georgenberg.
Výhled z terasy opatství - mohlo by být vidět lépe, ale jsme rádi že na nás hlavně neprší. Plánovaný oběd rušíme, protože je teprve 11 hod - s holkami jsme to zvládli neuvěřitelně rychle - Neli to od soutěsky vyšlápla celé sama.
Zpět do Stansu se vracíme po značené turistické trase mimo soutěsku.
Seběhli jsme to ani ne za hodinku.
A vzhledem k tomu, že je lehce po poledni, převlíkáme se v autě a vyrážíme údolím řeky Inn dále na západ do městečka Wattens, kde se nachází SWAROVSKI Kristalwelt - nebo-li svět krystalického umění, který zde byl postaven v roce 2015 ke 120. výročí založení firmy.
Vstup máme zdarma v rámci naší karty, takže si jen necháme vytisknout vstupenky a jdem na to. Vstupní brána do obra, kde se nachází mnoho kouzelných komnat.
Modrý sál.
Křišťálový dóm - jako by člověk byl uvnitř samotného krystalu.
Silent Light - podle našich děvčat Ledové království Elsy a Anny.
Křišťálová kaligrafie od Paula Seidea.
Ledová ulička - zde za sebou člověk nechá ledové stopy - holky se tu opravdu vyblbli.
Průhledná neprůhlednost.
Studio Job Wunderkammer - barevný divotvorný svět.
Eden - svět za vodopádem.
55 MILLION CRYTALS - zážitek hudby a barev - tady to byl pro mne asi nejzajímavější zážitek - bylo to prostě hustý:-)
Reflexe.
Timeless - historie světa a společnosti Swarowski - jsem sem dala fotku pro holky nejzajímavějšího kousku - Popelčin skleněný střevíček.
Poté co jsme se pokochali jejich výrobky v obrovském shopu jsme vyrazili do zahrady velkého obra.
Nemohli jsme vynechat zahradní labyrint.
Na závěr jsme se šli podívat na Křišťálový oblak s vodní hladinou.
Návštěva tohoto úžasného krystalového světa předčila očekávání nás všech - jedinečný zážitek pro nás všechny bez ohledu na věk - prostě paráda. A nejlepší bylo, že bylo teprve asi půl čtvrté. Za půl hodinky jsme byli už zase zpět doma, dali si obědo-večeři a do večerních hodin si užívali sluníčko, které se na nás konečně pořádně usmálo. Výhled z balkónu je tu opravdu úžasný.
Na zítra mám v záloze 2 varianty výletu, tak uvidíme podle toho jak bude.
4. DEN - ÚT - 21.6.
Předpověď ideální, bez deště, sem tam trocha sluníčka a tak balíme batohy a svačiny do hory a vyrážíme na bus směr Pertisau.
V Pertisau jsme nasedli na Karwendl Bergbahn a vyvezli se na horu Zwölferkopf - 1480 m.n.m.
Pertisau jsme měli jako na dlani.
A konečně vyrážíme - je kolem 11 hodiny a sluníčko krásně svítí.
Plán trasy je následovný - mapy na seznamu bohužel hodinově nezohledňují profil trasy, nicméně dle místních brožur je to cca na 3 hodiny, s holkami a pauzami počítáme minimálně 5.
Po pár stech metrech holky této odpočinkové zastávce neodolaly.
A tady máme pohoří Karwendl jako na dlani.
Cestou bylo pro zpestření k vidění několik maket zvířátek - tady máme 3 malé zajíčky:-)
Po půlhodince jsme došli k prvnímu záchytnému bodu - Bärenbadalm, koukli jsme se pouze do kravína na krávy - nějakou záhadou se nepásly nikde kolem a vyrazili vzhůru do hor.
Výhledy byly nádherné.
Jen Neli se na nás naštvala a vůbec se nechtěla fotit.
Tady pohled na horní stanici lanovky a chatu Bärenbadalm.
Nakonec se nám Neli podařilo přemluvit a narvat ji do sedačky, po pár minutách protestů a pár minutách kochání se krajinou nakonec spokojeně usnula.
A nejvyšší bod naší trasy máme za sebou - Weisenbach - sattel - 1693 m.n.m.
Pak už to bylo jen pořád z kopce dolů.
Hned za zatáčkou se objevila Weisenbach alm - 1607 m.n.m.
Cestou bylo mraky kytiček - tady jen malá ukázka.
Emička měla o zábavu postaráno.
Konečně zasloužený odpočinek.
Než nám přinesou polévky je nutné probrat ušlou a zbylou trasu:-)
Tentokrát jsou polévky vynikající.
Po obědové pauze jdeme dál, holky si tu pěkně užily kravičky.
Pohled dolů do údolí řeky Inn.
Detailní prostudování kravského lejna bylo nezbytností.
Poslední otočení za vrcholky a hor.
Nejhorší sestup máme už za sebou.
A tady už je to pohodička, domů to máme ani ne 2km.
Maurach s paraglidistou na dosah.
Přestože máme v nohách 10km horským terénem, holky jsou naprosto svěží.
Výlet se povedl na jedničku, počasí bylo ideální a teď už jen zbývá připravit palačinky k večeři a nabrat síly na zítra. Já s Pavlem a Lenkou chystáme náročnou túru, naopak babi s dědou a holkami oddychovou procházku kolem jezera.
5. DEN - ST - 22.6.
Ráno v 8:09 nasedáme s Pavlem a Lenkou do busu směr Achenkirch, odkud se vydáváme na celodenní túru. Plán je tu - časově cca 6,5 hodiny dle internetu.
První hora, kterou musíme zdolat je Seebergspitze - nahoře v dálce.
Odhad je cca 3 hod výšlapu.
Pohled na Achenkirch.
Na louce vidět chata Seekarl Alm, kde jse měli první malou přestávku a kam vedla ještě pohodlná cesta. Odtud pak stoupáme již malou cestičkou.
Už se blížíme k vrcholu.
Cestou byly krásné výhledy.
Seekarspitze - 2063 m.n.m. - vrcholové foto s Achensee a vzadu je vidět i Maurach, kde bydlíme.
Ještě pohled na druhou stranu, byli jsme tu v pravé poledne.
A v neposlední řadě vrcholové foto s křížem.
Po malé pauze pokračuje dále - v pozadí další vrchol, který nás dnes čeká - Seebergspitze - 2085 m.n.m.
Větší část přechodu už máme za sebou.
Seebergspitze pokořen.
A teď už nás čeká jen brutální sestup, jsou asi dvě odpoledne.
Ten opravdu nebral konce, nohy zde neměli vteřinu odpočinku.
A asi po 2,5hodinách dramatického sestupu jsme konečně na rovině. Zdolat během pár hodin přes 3000 výškových metrů nás pěkně vyčerpalo.
Ale stálo to za to - 360°C panoramata skoro po celý den. Po páté nasedáme v Pertisau na autobus, který nás zaveze zpět do Maurachu, kde si kupujeme meloun a Titrolský špek.
A tady pak doma doplním foto, jak dnešní den strávily holky s babi a dědou - odpočinkově, na hřišti, na kole, na lodi i ve vláčku.
Zítra velký rodinný výlet -´nechte se překvapit.
6. DEN - ČT - 23.6.
Předpověď na dnešní den úplně luxusní - tady dole v údolí až kolem 31 °C a celý den jasno, takže ráno neleníme a v 8:09 chytáme bus směrem k lanovce a vyvážíme se s Rofaseilbahn do výšky 1840 m.n.m.
Odtud vyrážíme na dnešní výlet - cíl Rofanspitze 2259 m.n.m.
Na začátku pokud to šlo jsme nechali Nelinku šplapat.
Terén už se zhoršil a tak se Neli kochá ze sedačky.
Naše malá vůdkyně výpravy.
A tady je už konečně vidět cíl naší cesty - malá špička po pravé straně zeleného pohoří uprostřed:-)
Sněhu přibývá - hora Roskopfe.
Nezapomínáme ani na odpočinky a občerstvení.
Naše nejmenší turistka.
Krásný pohled na jezero Grubasee.
Rofanspitze odtud již krásně viditelný.
Poslední pauza ještě na cestě k vrcholu.
A jsme tu - Rofanspitze 2259 m.n.m. - zatím naše letošní maximum.
Před Emičkou tady smekám, zvládla to dle očekávání na jedničku. Zvládly jsme to se všemi pauzami asi jen o půl hodiny déle než je stanovený čas - 2hod.
A tady nádherné výhledy v podobě panorama.
Z hory odcházíme druhou pohodlnější trasou.
Pohled na Zireinersee a údolí řeky Inn.
Sněhová pole jsme si dnes užili.
A tady už Neli opět pěšky.
Tuhle celou cestu jsme s Neli zvládly - roste nám druhá šikovná turistka, zbytek výpravy už pravděpodobně v sedle.
Tady toho pejska měla Neli za odměnu.
Tady na nás ostatní počkali - výhledy opravdu nádherné.
Levá pravá,....
Prostě kouzelné:-)
A tady první pořádné zvířectvo - 2 kamzíci.
Rofan je ráj i pro paraglidisty.
A tady vrchol dnešního dne - přemluvila jsem Lenku na atrakci AIR ROFAN - přikurtované nás to vyvezlo pozadu na horu v pozadí a pak člověka pustí dolů rychlostí 80km/hod. Neopakovatelný zážitek - cestou nahoru jsme si pěkně zanadávaly:-) Dolu už jsme si to náležitě užily.
Tím jsme završili náš dnešní úžasný den v horách, dolů jsme se opět svezli lanovkou a po svých došli zpět na penzion, dorazili jsme snad ještě před 4 hodinou - to jsme ani nečekali.
Po zbytek dne už jen relax a zítra opět do hor.
7. DEN - PÁ - 24.6.
Máme před sebou poslední za to opět nádherný den. Plán jasný, chytnout opět bus v 8:09.
Už ten výhled ráno z okna nás pěkně láká.
Lanovka Rofanseilbahn nám ujela, tak máme ještě čas se takhle pěkně nafotit.
A už jedeme - Achensee máme jako na dlani.
Nahoře na holky čekalo překvapení.
Dnešní trasa dlouhá, ale méně náročná než včera.
Začínáme pěkně lesními cestičkami, je to tady jako v pohádce.
Maurach jako na dlani, vidíme i náš penzion.
Parádní odpočinková zastávka s výhledem na jezero.
Jezero s Pertisau.
První záchytný bod Dalfazalm - 1692 m.n.m.
Holky se koukly jak prasátko umí pěkně mlaskat.
Jdeme do kopce a únava už je po celém týdnu znát, tak děláme s Emičkou častější pauzy.
Nelinka s Pavlem už jsou skoro pod "vrcholem"
Sedlo Steinernen Tor - 2000 m.n.m
Po občerstvení v sedle pokračujeme dál a máme krásné výhledy.
konečně se nám podařilo dohnat Pavla s Nelinkou - krajina je tady opravdu malebná a tak se pěkně kocháme.
Pohled na náš středeční výlet - Seekar a Seeebrgspitze v pozadí.
Další odpočinková zastávka - chata Kotalm - Mitterleger 1608 m.n.m.
Výměna v sedle:-)
Neli si to pěkně užívá.
A konečně se sestry po pár minutách zase setkaly.
Sestupujeme níže a je čím dál větší vedro, jsme rádi za kousek stínu.
Pavel chytil holkám ropuchu.
Konečně máme jezero zase na dohled.
Poslední záchytný bod - Köglalm - 1428 m.n.m. - k jezeru zbývá sestoupit ještě 500m.
Cestu dolů nám zpestřují místní obyvatelky.
V 16:55 vyplouváme přes celé jezero zpět domů. Výhledy na okolní hory opět úžasné.
Poslední pohled na Pertisau.
Po příjezdu do Seespitz přesedáme k radosti holek na mašinku.
Domů už to pak máme jenom kousek, jsme vyřízení, ale spokojení. Emička to opět úžasně zvládla, i když dnes už bylo vidět, že toho má po náročném týdenním programu dost.
Dovolená dopadla víc než úžasně, počasí úchvatné a rakouské Alpy jsou prostě rakouské Alpy - nezaměnitelné.
Zítra ráno balíme kufry a budeme se modlit za co nejmenší stau okolo Mnichova:-)
8. DEN - SO - 25.6.
Ráno je ve jménu balení a přípravy svačin na cestu. V 9:45 opouštíme Achensee, okolo Mnichova jsme to zvládli na jedničku, za to naproti jsme míjeli několik desítek kilometrů dlouhé kolony.
Cestu jsme zvládly snad opravdu za 5 hodin. Doma na nás čekala zahrádka plná jahod a vybalování:-)
Přijeli jsme unavení, ale maximálně spokojení.
