NORSKO 28.6. - 29.7. 2018 - 1.TÝDEN

PŘÍPRAVY

 Cestu do Norska jsem začali plánovat loni o prázdninách. Vzhledem k tomu, že z Emičky se stal již prvňáček a tudíž jsme museli začít omezovat naše cestování na školou vymezené prázdniny, začali jsme řešit kam o prázdninách. Cestu na jih Evropy jsme zavrhli - tam se hrne celá Evropa. Takže po dalších diksuzích se nám začali jevit shůdně cesta na sever - cíl cesty Norsko. Jenže na jihozápad Norska míří opět většina těch co míří na sever - takže cíl jasný - za polární kruh. 

Teď už zbývalo jen vyřešit jak. Nejlevnější varianta - vlastní auto, stan a občas přespat v chatkách/ penzionech. Cena ubytování jen za nějakou chatku cca 4000/noc, pokoje v penzionech od 7000 Kč/noc a to vše v kombinaci s počasím - pršet může témeř každý den -bylo rozhodnuto. Půjčujeme obytný vůz - nakonec od HYKRA. Po surfování na internetu a osoní prohlídce máme jasno - FIAT CARADO A464 - zamluven již v září.  

Zimní měsíce jsem věnovala přípravě trasy, pročítání cestopisů, itinerářu cestovek apod.

Nakonec jsme zvolili cestu na sever po pevnině, přes Dánsko a Švédskem a Finskem na sever. Cestu na jih pak Norskem. Naše top atrakce: Laponsko, Senja a Lofoty a Vesterály. 

Jarní měsíce jsme pak věnovali plánování jídelníčku a šatníku. Červen už pak byl ve znamení nákupů potravin, balení věcí, praní, žehlení, zase balení a zase nákupů a tak vše dokola. 

Tady malá ukázka našich příprav - obuv. Vezeme 22 párů bot - na fotce chybí ještě zahradní crocsy. Turistická obuv řádně naimpregnována, tak uvidíme jak to přežije.

Většina věcí je už nyní v krabicích a taškách. Do odjezdu zbývají 3 dny a my už se nemůžeme dočkat.

1.DEN 28.9. ČT

Ráno vstáváme brzy a dokončujeme poslední přípravy. Rozvoz holek do školy/školky a hurá pro obytňák. Převzetí vozidla trvalo chvilku, máme pocit, že s obsluhou nebude problém. V půl jedenácté za deště začínáme nakládat věci. Jde to celkem dobře.

A konečně je to tady. 3hod odpoledne a dle plánu vyrážíme přes Smečno do Lovosic a pak hurá na Dresden. 

Bohužel asi 70km před Berlínem začalo auto vydávat nějaké divné zvuky, zkrátka a dobře nocujeme v Berlíně před Fiat autoservisem – svítí výstražná kontrolka a upozornění Motor kontrolieren lassen. Naši první noc v karavanu tedy trávíme někde na parkovišti u celkem hlučné křižovatky na severním předměstí Berlína – romantika jak blázen.

2.DEN 29.9. PÁ

Noc jsme s Pavlem spíše probděli-nejen kvůli stresu, ale především kvůli hluku, nad hlavou nám mlátili vlajky autosalonu. V 6:30 už jsem podupávala před dveřmi servisu, ujali se nás rychle, bohužel slova jako scheize a kaput nám moc naděje nedávala. 

Nakonec se ukázalo, že je špatné vstřikování u jednoho ze 4 válců. Asi v 9 nám sdělují tu nejhorší možnou zprávu – náhradní díly budou v Po možná v úterý – v Berlíně nikde nejsou. Takže nevím ani po kolika telefonátech jsme s půjčovnou domluveni – posílají za námi nové auto.  My mezitím začínáme poklízet auto a připravovat věci na přesun do nového, procházka do Lidlu, kde jsme dokoupili nějaké sladkosti, které si určitě zasloužíme. Holky jsou naprosto v pohodě a spokojené. 

Po návratu vaříme 1. „oběd“ – párečky s chlebem – zakoustí autoservisu je opravdu malebné.

Po obědě všichni zalezeme do postelí, holky s ipadem a pohádkou a my spát – aspoň máme klid. Po druhé hodině připravujeme plán jak nejlépe urychlit nabalování nového auta, máme potvrzeno, že paní nám ho doveze po 16 hod, my mezitím vyklízíme skříňky, hledáme volné tašky a vše chystáme. V 16:15 máme k dispozici nový vůz. Kolem půl 6 máme vše připraveno a tak se ještě stihneme všichni vysprchovat ve starém obytńáku a v 18:15 již s novým opouštíme prostory autoservisu.

 Po téměř 24 hod opouštíme Berlín a vydáváme se na sever. Před Hamburgem na Kiel, ve Flensburgu tankujeme, to už je po půl dvanácté. Holky vydrželi min do 11 – zpívaly si, hrály karty apod.

 Přesně o půlnoci usínáme na odpočivadle za Flendburgem těsně před dánskými hranicemi.

Ujeto 435km.

3.DEN 30.6.SO

Ráno vstáváme něco po sedmé a po snídani jdeme na malou procházku rovnou z odpočívadla k Baltskému moři. Konečně krásný vzduch, jemný píseček – paráda. 

V devět vyrážíme do Dánska, další zastávka Nyborg – tady si jdeme nafotit most a podívat se opět na moře. 

Kolem poledne zastavujeme u Slagelse a vaříme oběd – Gulášovka s párkem😊 A jak chutnala.

Pak už hurá přes Oresundský most do Malmö a rázem jsme už ve Švédsku a jsme už spokojenější čím dál více.

 Ze švédské krajiny toho moc nevidíme, okolo dálnice povětšinou jen samé lesy a když ty nejsou tak pak nám dělají společnost větrné elektrárny.

Další pauzu máme při tankování ve Värnamo. Nejprve jsme zkusili levnější samoobslužnou benzinku, ale když nám to nevzalo ani 2. kartu v pořadí na placení, tak přejíždíme zpět do centra dění s mekáčem a spol. Platba na kase proběhla bez problému, hned jsem pána vyzpovídala jak to tady ve Švédsku chodí s tím samoplacením a hrozně se divil, že nám to nefungovalo a že by neměl být problém. Tak uvidíme zítra, zda budeme úspěšnější. Zjistili jsme, že u mekáče je o něco málo dráž než u nás, ale v poho, menu cca za 180Kč. Nicméně zásob z domova je zatím mnoho, a tak pokračujeme dále na sever.

Další zastávka – zřícenina hradu Brachehus s odpočívadlem. Ze zříceniny krásné výhledy na 2. největší jezero Švédska – Vättern.

Pak večeře na místním odpočívadle. 

Někteří „kolegové“ karavanisti se tady již zabydlují na nocování. My ale v půl osmé balíme kufry a jedeme dále na sever. Pavel je v pohodě a tak pokračujeme. Kromě cedulí „pozor losů jsme viděli pouze jednu srnku a pár krav. Teplota dnes okolo 22C a jasno – paráda.

Rozhodli jsem se nejet na sever po dálnici přes Stockholm a tak za Norrkopingem odbočujeme mimo dálnici a užijeme si trochu krajinu tisíce jezer. 

Nocujeme před Katrineholm v malém lesíku.

Ujeto 838 km.

4.DEN 1.7. NE

Konečně jsme se pořádně vyspali a ráno v 7 už snídáme oblíbené cornflakesy a Pavel rovnou namáčí čočku na oběd. Při snídani ještě kontrolujeme plány dnešního dne.

V 8 ráno už jsme na cestě, cestou malá zastávka u jednoho z mnoha jezer. Je nádherně jasno, teplota kolísá mezi 17 a 20C – takže paráda. 

Cesta tady je nádherná – jezera, lesy a dokonce máme první úlovek (bohužel ne vyfocený) – přímo u silnice losice!

U Biskosvaru nabíráme benzín a poprvé také dočerpáváme vodu – místní obsluha nám poradila, kde ji vezmeme. Takže první problém vyřešen. Další zastávkou pak Uppsala, kde se zastavujeme na parkovišti u Decathlonu. Hned 1. den jsme totiž zjistili, že jsme doma nechali turistický batoh – ten mám normálně vždy jako příruční zavazadlo, takže na mém seznamu chyběl. Do obytňáku jsme „bohužel“ vzali příruční košíky a batoh tak zůstal doma. Zároveň tuto zastávku využíváme k vaření obědu – čočka na kari.Holky si mezitím užívali naši postýlku.

Asi v půl druhé opouštíme Upsallu a míříme na sever. Krajina mnohem zajímavější než na jihu – hodně jezer a lesů – samá bříza, borovice nebo smrk. 

Malá ukázka toho, jak cestujeme.

Po páté hodině stavíme před Sundvallem, kde nabíráme pitnou vodu. Pavel si všiml, že e zde také váha pro karavany, takže neváháme a vážíme. A výsledek, 3780 kg, tj 280 kg nadváha, a to už ani zase nemáme plnou nádrž paliva. Pevně věříme, že tady na severu nás nikdo kvůli váze nechytne.

Pohled na Sundsvall - pěkně průmyslové město. Na fotce i místní papírna.

Dnešní den zakončujeme u hranic národního parku Skuleskogen, kam máme zítra namířeno. Spíme na parkovišti u turistického centra.

K večeři dojídáme čočku, tentokrát i s vejcem („oko“) – ňamka a s holkama pak ještě hurá na hřiště, aby se taky trochu protáhly – dnes bylo pohybu opravdu minimálně. 

Poprvé v novém autě ohříváme vodu a dopřáváme si teplou sprchu – vody je dost, takže i hlavu mám umytou😊

Je deset hodin, venku ještě svítí slunce a holky už konečně spí.

  

Ujeto 589 km.

5.DEN 2.7. PO

Vstáváme jako obvykle v půl sedmé.

Po snídani vyrážíme do NP Skuleskogen, který je součástí tzv „ High Coast“. Toto pobřeží je součástí UNESCO – je to část Baltského moře, kde je moře nejhlubší a ostrovy nejvyšší.

Před odjezdem fotím ještě naše místo přespání.

Lehce po 9 hod vyrážíme na túru z jižního vstupu do praku.

Cetsa je malebná, hodně po chodníčkách, připadáme si jako v pralese – holky to hodně baví.

Nádherné kamenné pole.

Potom nás čekalo stoupání na náhorní plošinu Slättdalsberget.

První svačinka s luxusním výhledem.

Jsme na vrcholu.

Průrva Slättdalsskrevan.

Další svačinka a odpočinek a pohled na jezero Tärnättvatnen.

A tady už poslední pauzička u samotného jezera. Voda překvapivě skoro na koupání :-)

Původně jsem měla naplánováno, že sejdeme dolů k ostrovům, ale vzhledem k náročnému terénu jsme zvolili kratší cestu rovnou ke karavanu, i ta vedla podél moře.

Celkově jsme urazili něco přes 11 km, počasí bylo fantastické a místy bylo dokonce až moc vedro.

Na závěr cesty ještě Neli a obří mraveniště.

Po výletě jsme se vrátili zpět na parkoviště k info centru. Foto z vesničky Käl, kudy jsme projížděli.

Pak jsme uvařili oběd – gulášek z domova od babi, dali sprchu, doplnili vodu, zbavili se vody odpadní a hurá ještě stále na sever. Odjezd asi v 16:15.

Další zastávka o 2 hodiny později u malé vesničky Sävar – kde se v roce 1809 bojovalo – Švedsko vs Rusko. Tady jsme se navečeřeli – jen jogurty, protože jsme stále byli nasyceni obědem. Zbavili jsme se odpadu z WC a pokračovali v cestě.

Ve 22:30 jsme dorazili do dnešního cíle – Gammelstad – UNESCO vesnička s kostelem a nádhernými domečky – zítra ráno nás čeká procházka. Teď večer je 15C a stále jasno, zítra má být kolem 20C a začne se zatahovat, tak uvidíme.

Ujeto 426 km

6.DEN 3.7. ÚT

Ráno vstáváme bez problémů, sluníčko opět krásně svítí a my po snídani před 8 hodinou vyrážíme do městečka. Ještě pro úplnot foto, kde jsme nococvali.

Červené malebné domečky kam jen oko dohlédne - jen se kocháme.

Vtipné, že v půl deváté Emička umírala vedrem a nutně vyžadovala odpočinek v sedě nebo ve stínu - tady si ho dopřála - krásné posezené vyhrálo nad stáním ve stínu.

 

Po deváté vyrážíme směr Finsko a v 11 hod parkujeme už na finské straně v městě Tornio – kostel Alatornio, který je součástí Struveho geodetického oblouku – ten je opět součástí UNESCO. Geodetům je možná známý, mě tedy vůbec. Proto cituji z wikipedie:

"Struveho geodetický oblouk je soustava 265 triangulačních bodů, které se táhnou od nejsevernějšího bodu v Norsku až po nejjižněji položený bod u Černého moře

(celkem přes 2820 km). Tyto jednotlivé body zde byly rozmístěny na popud ruského v

ědce Friedricha Struveho mezi lety 1816–1855. Jejich úkolem bylo napomoci určit přesné rozměry Země pomocí poledníku."

Po obhlídce kostela s místním hřbitovem, nákup v K – martu a na parkovišti rovnou vaříme oběd, tentokrát těstoviny s pestem. Venku je opravdu severská zima 😊

Před jednou hodinou pokračujeme dále – město Rovaniemi, kde je známá Santa village – kýč všech kýčů, ale holkám a mě se to ta moc líbilo😊 A Pavel to taky v klidu přežil. Kromě toho, že se jedná o oficiální sídlo Santa Clause, tak je to postaveno přesně na polárním kruhu.

Setkali jsme se i s opravdovým Ssntou, nedalo s tam ale fotit, protože za fotku se platí cca 30€. Holky se ho navíc strašně styděly. My jsme si s ním aspoň potřásli pravicí.

Konečně proč jsme tady – překročení polárního kruhu. Teď už nás čekají jen jasné noci.

Kolem 4 hodiny odjíždíme směr sever. Podél silnice lesy, lesy a zase lesy....takže není vůbec nic.

A taky poprvé vidíme soba a ne jen jednoho a dokonce stíháme fotit, narozdíl od Švédska.

 V 7 večer už parkujeme náš obytňák v NP Pallas  - Yallas…. Cestou nám začalo trochu pršet, takže konečně nás potkává obávané severské počasí, ale nejde mi to dohromady s 20C. Takové teplo jsme tu nečekali, zítra má být ale kolem 10C, takže konečně vytáhneme teplejší oblečení.

Než jsme se stihli pořádně rozkoukat tak se nám pod okny proběhlo stádo sobů. Jen jsme zírali. 

Konečně jednou parkujeme celkem včas a hlavně poprvé nocujeme za polárním kruh a to si žádá příitek. 

Venku je nádherně, pořád světlo - popíjím víno a kochám se výhledem na zamračené hory. Uvidíme zda zítra počasí dovolí, abychom vyrazili i na další výlet.

Ujeto 491 km.

7.DEN 4.7. ST

Vzhledem k tomu, že pršelo i v noci i ráno tak si se vstáváním tentokrát hlavu nelámeme, výhledy žádné a prší a prší – venku 10C. Je rozhodnuto – výlet v národním parku budeme muset oželet – noc bychom neviděli.

Po snídani se kolem 9 přesouváme do místního návštěvnické centra, kde alespoň shlédneme 20min film o tom, jak je tu krásně. Mají zde spoustu vycpaných místních obyvatel hor – mám na mysli zvířátka, takže holky spokojené. 

V 9:40 opouštíme park a v blízkém městě Muonio děláme poslední finský „levný“ nákup, dobíráme vodu i naftu a za asi hodinu cesty se loučíme s Finskem a míříme do Norska.

Další zastávkou je Kautokeino – hlavní město Sámů. Jako první se jdeme po obědě podívat do místní muzea Sámské kultury „Kautokeino Bygdetum“ – je zde jak vnitřní tak i venkovní expozice o životě Sámů.

Po prohlídce přejíždíme jen o pár km dál do JUHLS Silvergallery.

 Jedná se o stříbrotepeckou dílnu, která kloubí sámské a moderní umění. Z této galerie jsme byli nadšeni a hlavně nám holčičkám tady tatínek koupil dárky k narozeninám, ale tím se tady chlubit nebudu. 

Další zastávka je asi o 40km dál - vodopád Pikefossen. Tady nás přivítali první návaly komárů,tak jsme se tady moc nezdržovali a pokračovali do Alty.

Tady se krajina už poměrně rychle mění, konečně máme nějaké výhledy, stromy už jsou tu pěkně zakrslé.

Hory nad Altou na dohled.

Do Alty jsme dorazili po sedmé večer. Dnešní den budeme nocovat na parkovišti u Alta Museum. Šli jsme tedy hned omrknout okolí. Alta museum nabízí asi 3000 skalních kreseb, které jsou 2500 – 6000 let staré a je to součástí UNESCO. Takže zítra ráno se máme na co těšit. Teď večer jsme se pokochali alespoň výhledem na moře.

Po večeři se jdeme všichni vykoupat včetně mytí vlasů i holek a my s Pavlem plánujeme zítřek. Zítra má být zase hezky, pak už nás čeká opět spíše zataženo/deštivo.

Právě je 22:40 a sluníčko mi pere přímo do očí, Pavel navrhnul zda bychom nešli nafotit půlnoční slunce, já souhlasila, tak se zítra dozvíte zda se nám to povedlo:-)

POKRAČOVÁNÍ NAJDETE V NOVÉM PŘÍSPĚVKU!!