15.den ČT 7.5.
Ráno se probouzíme opět okolo 7, snídáme přímo v kempu - jen jsme se přesunuli na sluníčko. Kaňon de Chelly má vlastně 2 kaňony, takže jsme jeli nejdříve severní kaňon a pak ten jižní. Toto místo je unikátní tím, že dole v kaňonu stále ještě žije skupina asi 60 navažských potomků. Lidé kmene Navajo žijí samozřejmě tady všude kolem, ale kromě obličeje, by jste je od američanů již nerozpoznali - džíny, mobily apod. Ti v kaňonu přeci jen ještě nějaké ty tradice dodržují.
Nejprve jsme viděli jeskyni, kde byli indiáni vyvražděni španěli, pak jsme ale přejeli na další tzv. Mummy cave - tam pod převisem si pěkně žili.
\Další neskutečné pohledy se nám nabídli u Antelope House Overlook. V údolí člověk mohl pozorovat osázená políčka, ohrady na ovce apod. Jediná nevýhoda tohoto krásného místa byl vichr jak blázen.
Pak jsme se přesunuli k jižnímu kaňonu a až na samém konci je asi nejvíce fotogenické místo celého parku, tzv. spider rock.
Dále jsme pak zastavili na junction overlook, kde je možné vidět jak se spojují oba kaňony.
Žádná fotka však nedokáže pojmout krásu tohoto kaňonu. Byl to opět jedinečný zážitek a po téměř 4 hodinách putování po hranách kaňonu si Emička převzala odznáček od příslušnice kmene Navajo.
O dvě hodiny později nás naše putování zavedlo do dalšího národního parku - PETRIFIED FOREST, neboli zkamenělý les. Parkem vede 25mil dlouhá cesta, která nás zpočátku nijak nezaujala - nejzajímavější byla připomínka slavné Route 66, která dříve tudy vedla.
Poté jsme se ještě zastavili u tzv. Newspaper rock - indiánských novin, bohužel přímo ke skále se kvůli vandalismu již nemůže.
Až téměř na samém konci dlouhých 25mil jsme pochopili o co tady v parku jde - asi 1,5km okruh nás zavedl do samého centra zkamenělých stromů.
Naše malá junior rangerka šlapal jak o život v šíleném větru a držíce si odznáček, aby jí neuletěl.
A na závěr malé detaily a v neposlední řadě okolní kytičky.
Po 6 večer jsme se vydali na cestu do zamluveného motelu ve Flagstaffu - výchozí stanice pro Grand Canyon - ten nás čeká zítra - budeme spát v kempu - předpověď na noc -3C, tak snad to přežijeme. Další den Bryce canyon a v Ne večer se snad ozvu z Las Vegas, kde máme zamluvený hotel. Držte nám palce na počasí - bude nám asi pěkná zima, je tady nějaká studená fronta.
16.den PÁ 8.5.
Ještě než začnu psát jak jsme se měli pátek, malá poznámka k včerejšku. Těsně než jsme dojeli včera do našeho motelu - cca v půl osmé večer, tak jsme stáli na žel. přejezdu a Pavel navrl ať konečně ty vagony spočítáme, asi jsem se ještě nedala žádnou fotku místních nákladních vlaků, protože to prostě nejde a tak jsme počítali - 10,20, 30,..... 70,80,.... 95! a to vše z absolutní blízkosti - to se prostě musí nazvat smažkárna:-) Oběma nám z toho bylo až úplně špatně. Takže tady se člověk na přejezdech opravdu načeká!
Tak tedy, ráno jsme k naší radosti zjistili, že jsme vlastně v Arizoně a tedy máme zase hodinu k dobru, i když včera jsme na to nikde nepřišli. Takže jsme se klidu vyspali, vykoupali, dojeli opět doplnit zásoby a to nejen pro nás, ale i naše vozidlo a vyrazili vstříc Grand Canyonu. Přestože počasí nevlídné, u 5 vstupních bran bylo narváno - my si vybrali tu nejkratší frontu a byli jsme 5. na řadě - to jen tak pro zajímavost, jak to tady asi musí vypadat v létě. První zastávkou byl kemp, kde jsme si rezervovali místo, pak opět návštěva VC, kde jsme s obavou sledovali předpověď. Rady rangerky jsme neposlechli a i přesto, že nebylo vidět skoro na krok, vydali jsme se místním shuttlem směr západ, kde jsme tenkrát taky byli. Trasa byla dána- shuttle busem asi do poloviny jeho trasy a zpět po svých cca 5km. Většina "turistů" se vždy nechá vysadit u nějaké vyhlídky a počká si 10 min na další bus.
A tady je to na co jsme se tak těšili!!!
Ale my měli dobré oblečení, dobrou náladu a pořád jsme doufali, že to nějak půjde a taky že ano.
Teplota sice nestoupala, bylo pravděpodobně něco málo nad nulou, ale nebe se protrhalo, občas opět kroupy ale občas i sluníčko. A zase kdo se může pochlubit, že viděl duhu přímo v kaňonu? Přece my!
A tak jsme hrdinně šli, kilometr za kilometrem a pokud to šlo tak se kochali. Emička šlapala jak velká turistka a pomáhala mi hledat tyto krásné kytičky, které v této dne nehostinné krajině rostou.
Tady už je nám hej, blížíme se konci.
Když jsme se kolem půl třetí naložili zpět do auta, s tím že jedeme stavit stan, tak jsme se vlastně domluvili, že tady dnes prostě spát nemůžeme, teploty v noci měli být -3 a hlavně mělo hlavně v noci sněžit, na takovéto podmínky moc vybaveni nejsme a tak jsme se rozhodli, že sjedeme o pár set výškových metrů níže a několik desítek, resp asi 150 mil dále do kempu, který někde figuroval v mým plánech.
Cestou jsme si projeli právě vyhlídkovou trasu s pěknými vyhlídkami, co nám doporučila rangerka. Jelikož Emička usnula hned jak jsme nasedli do auta, tak na odznáček junior rangera jsme se vykašlali a zbytek vyhlídek jsme absolvovali bez holek, Nelinka spokojená v autě.
Takže tady ještě pár pohledů na Grand Canyon již bez nás.
A tady asi nejlépe zachycená řeka Colorado.
Poslední rozlučka s Canyonem.
Nebe se nakonec roztrhalo a my si užili krásné výhledy, nicméně při výjezdu z parku bušili do auta opět kroupy.
Někdy po 6 večer jsme konečně překročili řeku Colorado a tam někde o pár km dále jsme se utábořili.
Zhruba z 2000 m.n.m. jsme klesli na cca 900 a teplota stoupla asi na 8C. Sotva jsme dostavěli stan, tak se spustil déšť a až na pár výjimek nepřestal. Takže tentokrát usínání při bušení kapek do stanu.
17.den SO 9.5.
Ráno jsme se probudilo a stále pršelo, ne moc, ale pršelo, takže snídaně v autě a balení totálně zadělaného stanu od místní červené půdy. Nicméně místo na stan by jsme za jiných okolností měli krásné.
Když jsme vše pobalili, jeli jsme se podívat blíže k pár metrů vzdálené řece Colorado. Paráda. Pavel otestoval teplotu - prý dosti studená, ale na léto ideální plážička a jinak úžasné místo pro rybáře, kterých byl plný kemp.
A teď již hurá na sever do státu UTAH - cílem je Bryce Canyon. Jenže ouha, o hodinu později jsme ve výšce cca 2500m.n.m. a je tu jak na sibiři -minus 2C, sněží a je vichr.
Opět není vidět vůbec nic, předpověď nezklamala, v těchto místech se nacházíme na druhé straně kaňonu, takže si libujeme, že dnešní deštivá noc a pár stupňů nad nulou byla vlastně pohoda. Když jsme z této hrůzy sjeli do obydleného městečka Kanab, kde byl i mekáč, tak jsme se připojili na wifi, aby jsme zjistili, zda má vůbec smysl do Brycu jezdit, aby jsme něco viděli, zjistili jsme že má, ale původní plán, že tam přespíme v kempu jsme rovnou zavrhli. Takže nejprve Bryce a pak přejezd do nedalekého Zion národního parku, který neleží ve 2000 m, a teplota by tak neměla klesnout pod nulu.
Takže jedeme dále směr Bryce Canyon
A dělme dobře, už neprší, ani nesněží. Po návštěvě VC jsme se rozhodli že uděláme ten samý okruh - asi nejhezčí - opět cca 5km,ale nyní s převýšením. Takže pořádně se nabalit a vstříc novým zážitkům. Tady vám představuji Bryce Canyon! Foto opět nevystihuje tu krásu, která nás tu čekala.
A hurá sešupem dolů mezi tyto tzv. "hodoo" neboli věžičky.
Zhruba v polovině malá svačinka u "Garden of the Gods"
Pak už Nelinka po vzoru velké ségry ťapala sama.
Amíci a vůbec většina turistů tu byli z našich holek na větvi. Jinak tady jsme konečně narazili na zájezd českých turistů - což se dalo čekat.
Teď nás čekal opět výšlap nahoru na hranu kaňonu. Emička to zvládla na jedničku, v pohodě jsme drželi krok s ostatními turisty.
A tady ještě vrcholové rodinné foto.
Parkem vede cca 18 mil dlouhá trasa s různými vyhlídkami, my si na rozloučenou vybrali tzv Inspiration Point - asi nejhezčí pohled na park jaký může být.
Poslední rozlučka s parkem a rychle se zahřát do auta, i když to z fotek nevypadá, venku bylo asi 5 stupňů, a tak jsme si řekli - jedeme do kempu do Zionu, ale když cestou narazíme na nějaký volný motel za rozumný peníz (SO jsou vždy nejdražší) tak přespíme tam, protože za ty dva dny jsme už pěkně vymrzli. A nakonec se zadařilo, upřímně nevím kde přesně jsme, ale je tu teplá voda a je tu wifi, takže jsme se v klidu a v teple navečeřeli, vykoupali a teď už všichni spí.
Zítra nás už čeká zmíněný Zion a mělo by být konečně tepleji a slunečno a večer pak Vegas, kde má v Po být 33 - už dlouho jsme se netěšili na takové vedro!
18.den NE 10.5.
Tak nakonec jsem zjistila, že jsme spali ve vesničce Orderville. Do Zionu to bylo kousek, ale než jsme vše ve VC zjistili a vypravili se taky bylo asi půl desáté. Do nejzajímavější části parku jezdí pouze shuttle a my jsme absolvovali trasu až nakonec - cca 40 min a prošli se tzv. Riverside walk - celé je to o tom, že člověk jde dole v kaňonu a kolem něj se tyčí ohromně vysoké skály - třeba i 400m a prostředkem teče řeka Virgin.
Tuto procházku něco přes 3km jsme absolvovali s kočárkem a Neli se tu krásně prospinkala na čerstvém vzduchu.
Počasí nám konečně přálo . ve stínu chladno, ale na sluníčku zhruba 15C, což jsme považovali za úplné vedro.
Nejzajímavějším zpestřením pro Emičku byly všudy přítomné veverky.
Kromě veverek, jsme také viděli srnku a u řeky dost vážek, jako třeba tuhle.
No a cestou jsme viděli samozřejmě opět spoustu kytiček.
Po výletu jsme vyplnili opět úkoly, došly si s Emičkou pro odznáček a kolem 3 hod vyrazili směr Las Vegas. Cestou z parku jsem ještě nafotila tyto krásně kvetoucí kaktusy.
V Las Vegas jsme byli v pohodě ještě za světla.
Ubytovali jsme se v zamluveném hotelu Circus Circus přímo na Stripu (sice o něco dále z hlavního dění), ale i tak na dobrém místě a hlavně za rozumné peníze.
Tento hotel je jako jeden z mála v LV zaměřen na děti, takže i pro to tahle volba. Potom co jsme se tak nějak dali dokupy, tak jsme vyrazili do víru tohoto bláznivého pouštního města.
A jak vidíte, holky konečně mohly provětrat šatičky.
Spěchali jsme na sedmou hodinu před hotel Treasure Island, kde se odehrává velká námořní bitva - ta se i nám před 6-ti lety líbila, abychom zjistili, že show už je více jak rok zrušena. A tak jsme šli dále a koukali se Benátky,
i Paříž
a pak si před hotelem Bellagio počkali na známou vodní show vodotrysků za doprovodu hudby. Holkám se to tak líbilo, že jsme si počkali ještě na další- běží to každých 30 min - pokaždé něco jiného a později večer snad i každých 15min. Stojí to za to.
Protože už bylo hodně pozdě vydali jsme se zpět do hotelu, míjeli jsme spoustu kasín, barů a restaurací a taky pouličních umělců. Najednou si někde začala Emička tancovat a najednou jí jeden kolemjdoucí dal za její představení dolar!!
Takže tady je Emička se svým prvním dolarem:-)
Měli jsme se nad tím asi více zamyslet a možná mohli nechat Emičku vydělat konečně pořádný balík. Cestou jsme před hotelem Mirahe viděli vybuchovat vulkán.
A nakonec jsme se ještě zastavili v hotelu Venezian podívat se na Grand Canal a připomenout si ulice Benátek s umělým nebem. Můžete se tu doopravdy projet na gondole a gondoliéři dokonce i zpívají italsky.
Tady pirátská loď na které dříve byla zmíněná vystoupení.
A na závěr výhled z našeho pokoje- 27. patro.
Do hotelu jsme se vrátili dosti vyřízeni, i když se to nezdá, tak jsme našlapali min 4km, takže Emička dnes podala úctyhodný výkon. Neli cestou zpět usnula v kočárku,takže tu jsme jen přehodili do postele a Emička usnula sotva ulehla.
19.den PO 11.5.
Ráno jsme se pořádně vyspali a vyrazili na pravou americkou snídani (dle doporučení šéfa výpravy jedné české cestovky, jejichž zájezd jsme potkali jak v Brycu tak i včera v Zionu) - podnik Coco´s trochu stranou hlavního boulevardu.
K tomu jsme měli my s Pavlem ještě nálož - každý 3 pancakes s jahodami a javorovým sirupem - takže jsme se poprvé za celý pobyt doslova přežrali (jinak to napsat opravdu nejde)
Potom nás čekal shopping a únik 30C vedru, shopovali jsme opravdu dlouho a dobře, ale i přesto jsme na žádné zázračně levné věci nenarazili.
Odpoledne cestou do hotelu přímo Stripem. Aby byla sbírka fotek kompletní, tak ještě New York
a bláznivý Excalibur.
Po návratu jsme si chvíli odpočinuli a pak šli provětrat místní kasino - 10 dolarů které jsme měli jako bonus jsem provařila asi během vteřiny - bylo to na všudypřítomné automaty a asi jsem omylem vsadila vše - a po jednom zatočení byla na kontě nula. A pak si emička šla zaházet nějaké míčky, aby taky nic nevyhrála, ale nakonec se na nás přece jen usmálo štěstí. Mají tady takové automaty a tam se házejí čtvrťáky - a díky určitému mechanismu vhozený peníz způsobí, že posune další atd, až jich nakonec pár propadne dolů a za to vylezou z automatu kupony, které se pak mohou proměnit ve věcné ceny - opravdu pěkné poklady:-) Emičce se podařilo za investici 2 dolarů, tedy 8 čtvrťáku vyhrát na dva plastové meče, které jsou zároveň jako bublifuk - takže si dokážete představit tu upřímnou dětskou radost - a hlavně vyhrála 1 i pro Nelinku. Zítra v přírodě vyzkoušíme. Tyto hry byly v dětské sekci, protože jinak děti samozřejmě nikde nesmí hrát.
No a na závěr večera jsme si zašli na "all you can eat" večeři a dnes již podruhé a za celý pobyt naposledy, jsme se pořádně najedli a holky taky. Původně jsme plánovali ještě jednou procházku do města, ale nakonec jsme vše přehodnotili, abychom načerpali síly na další dny.
Zítra přejezd do národního parku Yosemite, kde má být slunečno - spaní v kempu a pak přejezd k Sequoia NP - tam se zase ozvu. Jinak se nám podařilo naplánovat již celý zbytek trasy, museli jsme to kvůli počasí trochu zase překopat, ale i tak si to snad užijeme.
16.den PÁ 8.5.
Ještě než začnu psát jak jsme se měli pátek, malá poznámka k včerejšku. Těsně než jsme dojeli včera do našeho motelu - cca v půl osmé večer, tak jsme stáli na žel. přejezdu a Pavel navrl ať konečně ty vagony spočítáme, asi jsem se ještě nedala žádnou fotku místních nákladních vlaků, protože to prostě nejde a tak jsme počítali - 10,20, 30,..... 70,80,.... 95! a to vše z absolutní blízkosti - to se prostě musí nazvat smažkárna:-) Oběma nám z toho bylo až úplně špatně. Takže tady se člověk na přejezdech opravdu načeká!
Tak tedy, ráno jsme k naší radosti zjistili, že jsme vlastně v Arizoně a tedy máme zase hodinu k dobru, i když včera jsme na to nikde nepřišli. Takže jsme se klidu vyspali, vykoupali, dojeli opět doplnit zásoby a to nejen pro nás, ale i naše vozidlo a vyrazili vstříc Grand Canyonu. Přestože počasí nevlídné, u 5 vstupních bran bylo narváno - my si vybrali tu nejkratší frontu a byli jsme 5. na řadě - to jen tak pro zajímavost, jak to tady asi musí vypadat v létě. První zastávkou byl kemp, kde jsme si rezervovali místo, pak opět návštěva VC, kde jsme s obavou sledovali předpověď. Rady rangerky jsme neposlechli a i přesto, že nebylo vidět skoro na krok, vydali jsme se místním shuttlem směr západ, kde jsme tenkrát taky byli. Trasa byla dána- shuttle busem asi do poloviny jeho trasy a zpět po svých cca 5km. Většina "turistů" se vždy nechá vysadit u nějaké vyhlídky a počká si 10 min na další bus.
A tady je to na co jsme se tak těšili!!!
Jak jsem psala- nebylo vidět skoro na krok, natož na obrovský Grand Canyon. A to místo deště začínali padat kroupy - počasí jako stvořené pro procházku na hraně kaňonu.
Teplota sice nestoupala, bylo pravděpodobně něco málo nad nulou, ale nebe se protrhalo, občas opět kroupy ale občas i sluníčko. A zase kdo se může pochlubit, že viděl duhu přímo v kaňonu? Přece my!
A tak jsme hrdinně šli, kilometr za kilometrem a pokud to šlo tak se kochali. Emička šlapala jak velká turistka a pomáhala mi hledat tyto krásné kytičky, které v této dne nehostinné krajině rostou.
Tady už je nám hej, blížíme se konci.
Když jsme se kolem půl třetí naložili zpět do auta, s tím že jedeme stavit stan, tak jsme se vlastně domluvili, že tady dnes prostě spát nemůžeme, teploty v noci měli být -3 a hlavně mělo hlavně v noci sněžit, na takovéto podmínky moc vybaveni nejsme a tak jsme se rozhodli, že sjedeme o pár set výškových metrů níže a několik desítek, resp asi 150 mil dále do kempu, který někde figuroval v mým plánech.
Cestou jsme si projeli právě vyhlídkovou trasu s pěknými vyhlídkami, co nám doporučila rangerka. Jelikož Emička usnula hned jak jsme nasedli do auta, tak na odznáček junior rangera jsme se vykašlali a zbytek vyhlídek jsme absolvovali bez holek, Nelinka spokojená v autě.
Takže tady ještě pár pohledů na Grand Canyon již bez nás.
A tady asi nejlépe zachycená řeka Colorado.
Poslední rozlučka s Canyonem.
Nebe se nakonec roztrhalo a my si užili krásné výhledy, nicméně při výjezdu z parku bušili do auta opět kroupy.
Někdy po 6 večer jsme konečně překročili řeku Colorado a tam někde o pár km dále jsme se utábořili.
Zhruba z 2000 m.n.m. jsme klesli na cca 900 a teplota stoupla asi na 8C. Sotva jsme dostavěli stan, tak se spustil déšť a až na pár výjimek nepřestal. Takže tentokrát usínání při bušení kapek do stanu.
17.den SO 9.5.
Ráno jsme se probudilo a stále pršelo, ne moc, ale pršelo, takže snídaně v autě a balení totálně zadělaného stanu od místní červené půdy. Nicméně místo na stan by jsme za jiných okolností měli krásné.
Když jsme vše pobalili, jeli jsme se podívat blíže k pár metrů vzdálené řece Colorado. Paráda. Pavel otestoval teplotu - prý dosti studená, ale na léto ideální plážička a jinak úžasné místo pro rybáře, kterých byl plný kemp.
A teď již hurá na sever do státu UTAH - cílem je Bryce Canyon. Jenže ouha, o hodinu později jsme ve výšce cca 2500m.n.m. a je tu jak na sibiři -minus 2C, sněží a je vichr.
Opět není vidět vůbec nic, předpověď nezklamala, v těchto místech se nacházíme na druhé straně kaňonu, takže si libujeme, že dnešní deštivá noc a pár stupňů nad nulou byla vlastně pohoda. Když jsme z této hrůzy sjeli do obydleného městečka Kanab, kde byl i mekáč, tak jsme se připojili na wifi, aby jsme zjistili, zda má vůbec smysl do Brycu jezdit, aby jsme něco viděli, zjistili jsme že má, ale původní plán, že tam přespíme v kempu jsme rovnou zavrhli. Takže nejprve Bryce a pak přejezd do nedalekého Zion národního parku, který neleží ve 2000 m, a teplota by tak neměla klesnout pod nulu.
Takže jedeme dále směr Bryce Canyon
A dělme dobře, už neprší, ani nesněží. Po návštěvě VC jsme se rozhodli že uděláme ten samý okruh - asi nejhezčí - opět cca 5km,ale nyní s převýšením. Takže pořádně se nabalit a vstříc novým zážitkům. Tady vám představuji Bryce Canyon! Foto opět nevystihuje tu krásu, která nás tu čekala.
A hurá sešupem dolů mezi tyto tzv. "hodoo" neboli věžičky.
Zhruba v polovině malá svačinka u "Garden of the Gods"
Pak už Nelinka po vzoru velké ségry ťapala sama.
Amíci a vůbec většina turistů tu byli z našich holek na větvi. Jinak tady jsme konečně narazili na zájezd českých turistů - což se dalo čekat.
Teď nás čekal opět výšlap nahoru na hranu kaňonu. Emička to zvládla na jedničku, v pohodě jsme drželi krok s ostatními turisty.
A tady ještě vrcholové rodinné foto.
Parkem vede cca 18 mil dlouhá trasa s různými vyhlídkami, my si na rozloučenou vybrali tzv Inspiration Point - asi nejhezčí pohled na park jaký může být.
Poslední rozlučka s parkem a rychle se zahřát do auta, i když to z fotek nevypadá, venku bylo asi 5 stupňů, a tak jsme si řekli - jedeme do kempu do Zionu, ale když cestou narazíme na nějaký volný motel za rozumný peníz (SO jsou vždy nejdražší) tak přespíme tam, protože za ty dva dny jsme už pěkně vymrzli. A nakonec se zadařilo, upřímně nevím kde přesně jsme, ale je tu teplá voda a je tu wifi, takže jsme se v klidu a v teple navečeřeli, vykoupali a teď už všichni spí.
Zítra nás už čeká zmíněný Zion a mělo by být konečně tepleji a slunečno a večer pak Vegas, kde má v Po být 33 - už dlouho jsme se netěšili na takové vedro!
18.den NE 10.5.
Tak nakonec jsem zjistila, že jsme spali ve vesničce Orderville. Do Zionu to bylo kousek, ale než jsme vše ve VC zjistili a vypravili se taky bylo asi půl desáté. Do nejzajímavější části parku jezdí pouze shuttle a my jsme absolvovali trasu až nakonec - cca 40 min a prošli se tzv. Riverside walk - celé je to o tom, že člověk jde dole v kaňonu a kolem něj se tyčí ohromně vysoké skály - třeba i 400m a prostředkem teče řeka Virgin.
Tuto procházku něco přes 3km jsme absolvovali s kočárkem a Neli se tu krásně prospinkala na čerstvém vzduchu.
Počasí nám konečně přálo . ve stínu chladno, ale na sluníčku zhruba 15C, což jsme považovali za úplné vedro.
Nejzajímavějším zpestřením pro Emičku byly všudy přítomné veverky.
Kromě veverek, jsme také viděli srnku a u řeky dost vážek, jako třeba tuhle.
No a cestou jsme viděli samozřejmě opět spoustu kytiček.
Po výletu jsme vyplnili opět úkoly, došly si s Emičkou pro odznáček a kolem 3 hod vyrazili směr Las Vegas. Cestou z parku jsem ještě nafotila tyto krásně kvetoucí kaktusy.
V Las Vegas jsme byli v pohodě ještě za světla.
Ubytovali jsme se v zamluveném hotelu Circus Circus přímo na Stripu (sice o něco dále z hlavního dění), ale i tak na dobrém místě a hlavně za rozumné peníze.
Tento hotel je jako jeden z mála v LV zaměřen na děti, takže i pro to tahle volba. Potom co jsme se tak nějak dali dokupy, tak jsme vyrazili do víru tohoto bláznivého pouštního města.
A jak vidíte, holky konečně mohly provětrat šatičky.
Spěchali jsme na sedmou hodinu před hotel Treasure Island, kde se odehrává velká námořní bitva - ta se i nám před 6-ti lety líbila, abychom zjistili, že show už je více jak rok zrušena. A tak jsme šli dále a koukali se Benátky,
i Paříž
a pak si před hotelem Bellagio počkali na známou vodní show vodotrysků za doprovodu hudby. Holkám se to tak líbilo, že jsme si počkali ještě na další- běží to každých 30 min - pokaždé něco jiného a později večer snad i každých 15min. Stojí to za to.
Protože už bylo hodně pozdě vydali jsme se zpět do hotelu, míjeli jsme spoustu kasín, barů a restaurací a taky pouličních umělců. Najednou si někde začala Emička tancovat a najednou jí jeden kolemjdoucí dal za její představení dolar!!
Takže tady je Emička se svým prvním dolarem:-)
Měli jsme se nad tím asi více zamyslet a možná mohli nechat Emičku vydělat konečně pořádný balík. Cestou jsme před hotelem Mirahe viděli vybuchovat vulkán.
A nakonec jsme se ještě zastavili v hotelu Venezian podívat se na Grand Canal a připomenout si ulice Benátek s umělým nebem. Můžete se tu doopravdy projet na gondole a gondoliéři dokonce i zpívají italsky.
Tady pirátská loď na které dříve byla zmíněná vystoupení.
A na závěr výhled z našeho pokoje- 27. patro.
Do hotelu jsme se vrátili dosti vyřízeni, i když se to nezdá, tak jsme našlapali min 4km, takže Emička dnes podala úctyhodný výkon. Neli cestou zpět usnula v kočárku,takže tu jsme jen přehodili do postele a Emička usnula sotva ulehla.
19.den PO 11.5.
Ráno jsme se pořádně vyspali a vyrazili na pravou americkou snídani (dle doporučení šéfa výpravy jedné české cestovky, jejichž zájezd jsme potkali jak v Brycu tak i včera v Zionu) - podnik Coco´s trochu stranou hlavního boulevardu.
K tomu jsme měli my s Pavlem ještě nálož - každý 3 pancakes s jahodami a javorovým sirupem - takže jsme se poprvé za celý pobyt doslova přežrali (jinak to napsat opravdu nejde)
Potom nás čekal shopping a únik 30C vedru, shopovali jsme opravdu dlouho a dobře, ale i přesto jsme na žádné zázračně levné věci nenarazili.
Odpoledne cestou do hotelu přímo Stripem. Aby byla sbírka fotek kompletní, tak ještě New York
a bláznivý Excalibur.
Po návratu jsme si chvíli odpočinuli a pak šli provětrat místní kasino - 10 dolarů které jsme měli jako bonus jsem provařila asi během vteřiny - bylo to na všudypřítomné automaty a asi jsem omylem vsadila vše - a po jednom zatočení byla na kontě nula. A pak si emička šla zaházet nějaké míčky, aby taky nic nevyhrála, ale nakonec se na nás přece jen usmálo štěstí. Mají tady takové automaty a tam se házejí čtvrťáky - a díky určitému mechanismu vhozený peníz způsobí, že posune další atd, až jich nakonec pár propadne dolů a za to vylezou z automatu kupony, které se pak mohou proměnit ve věcné ceny - opravdu pěkné poklady:-) Emičce se podařilo za investici 2 dolarů, tedy 8 čtvrťáku vyhrát na dva plastové meče, které jsou zároveň jako bublifuk - takže si dokážete představit tu upřímnou dětskou radost - a hlavně vyhrála 1 i pro Nelinku. Zítra v přírodě vyzkoušíme. Tyto hry byly v dětské sekci, protože jinak děti samozřejmě nikde nesmí hrát.
No a na závěr večera jsme si zašli na "all you can eat" večeři a dnes již podruhé a za celý pobyt naposledy, jsme se pořádně najedli a holky taky. Původně jsme plánovali ještě jednou procházku do města, ale nakonec jsme vše přehodnotili, abychom načerpali síly na další dny.
Zítra přejezd do národního parku Yosemite, kde má být slunečno - spaní v kempu a pak přejezd k Sequoia NP - tam se zase ozvu. Jinak se nám podařilo naplánovat již celý zbytek trasy, museli jsme to kvůli počasí trochu zase překopat, ale i tak si to snad užijeme.
20. DEN ÚT 12.5.
Ráno jsme se opět vykoupali, pobalili všechny věci a bez
snídaně vyrazili směr walmart-na pokoji jsme totiž neměli lednici, takže
možnosti snídaně téměř nulové, takže tentokrát jsme snídali za jízdy, koupili
jsme si chleba (tentokrát bramborový toastový – mysleli jsme, že ten alespoň
bude naslano, ale byl snad ještě sladší než ten jejich odporný toasťák - občas seženeme
něco jako francouzská bageta – to se dá konzumovat bez problémů) oblíbenou Philadelphii
a šunku. A uháníme směr sever přes nehostinnou Nevadu – odbočku na Dearh Vallye
míjíme – to jsme se rozhodli kvůli holkám vynechat – přece jen tam jsou teploty
celkem extrémní.
Cesta dlouhá, ale najednou nás překvapili zasněžené
vrcholky, znamení, že už se blížíme k cíli.
První zastávka je slané jezero Mono Lake s bizarními útvary tzv. Tufy, které se objevily poté, co voda v jezeře klesal cca o 12m, díky prodloužení vodovou z LA právě směrem na sever. Nyní je jezero samozřejmě chráněno.
Po 15hod konečně vjíždíme přes již otevřený Tioga Pass (3031m.n.m) do YOSEMITE NP. Tady vládne opravdu zase zima – je cca 5C a fouká vítr, já pobíhám venku s foťákem v tričku a kraťasech.
Užíváme si nádherné výhledy, ale zároveň spěcháme dolů, protože máme naplánovaný výlet, bohužel cesta parkem dolů do údolí je dlouhá a navíc na silnicích probíhají opravy, takže parkujeme asi až v 17hod, nicméně návštěvu VC jsme rovnou vynechali, rychle se poballi a naskočili na shuttle. V 17:45 vyrážíme směr Mirror Lake. Dole v údolí panuje příjemných 16C.
Jezero poněkud vyschlé, spíše jsou to 2 koryta potoku,
sluníčko už schované, ale i tak pěkná procházka.
Tady holky blbnou uprostřed jezera.
Nazpět jsme museli zdolat přírodní most, nebo se vrátit –
zvolili jsme 1. možnost.
Poslední pohledy na jezero a okolní majestátní hory.
Pak rychle do kempu, tady jsme měli rezervované místo (jinak
by jsme neměli šanci) – budka s rangerem už zavřená, ale dokonce jsme
našli naše jméno na tabuli, takže jedeme na jistotu na místo 10. Stan jsme
stihli postavit ještě za světla, spát jdeme cca kolem 9, všude okolo rozděláno
plno ohňů, tak to na nás hezky blikalo.
21. DEN ST 13.5.
Ráno Emička s taťkou v pracovním procesu.
Po snídani na sluníčku vyrážíme do VC pro razítko a
vyzvednout tentokrát jen jeden papír, za knížečku s aktivitami tu chtějí
skoro 4USD,takže to nebereme. Nasedáme na shuttle a vyrážíme na poněkud dosti
náročný výlet – na výhled na Upper Yosemite Fall.
Trasa je to náročná díky šílenému stoupání, celková délka je
něco přes 4 km, ale v podstatě se jde 2km nahoru a pak zase zpět – dá se
jít také až nahoru k vodopádu, ale to je již výlet na mi 8 hodin. Toto je
zhruba na 3hod.
Já funím někde dole a
Emička šlape jak o život.
Cestou děláme hodně přestávek. Pavla tady hodně trápí záda a
tak jsme si již včera role vyměnili, já nesu to naše malé zlatíčko a stojí to
opravdu za to a Pavel fotí a má na starosti tu druhou šikulku. Nelinka se aspoň
v klidu vyspinkala.
Poté co jsme se prošlapali největším stoupáním schováni v lese,
se nám začínají otevírat výhledy na údolí – paráda – dnes už mělo být zataženo
a tak jsem počasím nadšena
A jsme u cíle – pohled na vodopád je úžasný a na údolí také.
Uprostřed je hora zvaná Half Dome – jeden ze symbolů Yosemitského údolí.
Na cestě jsme posvačili a vydali se cestou zpět. Jinak se dá
pokračovat až úplně nahoru k vodopádu.
Cesta dolů byla o dost rychlejší a Emička to celé zvládla na jedničku, místní se nestačili divit, že
to zvládla sama a v podstatě i my. To bylo něco pro moje kolena.
Shuttle zpět do VC, s Emičkou jdeme pro odznáček a tady
ještě pohled na vodopád z údolí.
Cestou ven z parku stavíme ještě na picnic area udělat
oběd přímo pod nádhernou horou zvanou El Capitan.
Holky si mezitím stavěli pro veverku nějaký domeček.
El Capitan
A tady poslední rozlučka s Yosemitským údolím. Vlevo EL
Capitan.
Zhruba v 15:30 opouštíme park a jedeme směrem na jih do
městečka Tulare, kde máme ubytování zamluvené na 2 noci. Zítřek strávíme v blízkém
Sequoia NP, kde nám má dle předpovědi sněžit, tak uvidíme.
A na závěr dnešního dne, obrázek, který Emička věnovala speciálně dědovi Ivanovi, babičce Hance a Jelce a Ičkovi! To je Emička jak jde přes most přes řeku Merced River v Yosemitském údolí, okolo kytičky a nad ní sluníčko, které tak hezky svítilo, a občas nějaký ten mrak.
Moc moc vám to tam sluší a je vidět, že si to užíváte :) Napjatě jsem očekával další komentované zpravodajství a už se těším na další. Jediná škoda je, že nemůžete zase vy živě prožívat aktuální hokejové bitvy tady v Praze, a to některé Pavle i s řízečky :):):)
OdpovědětVymazatAsi jsi určitě informován, jak to probíhá, já se právě vrátil se Sárou z o2 arény, kde jsme "rozdrtili" Rakušany 4:0 a taky jsme si to užili tentokrát se Staropramenem ...
Tak opakovaně přeji ať vaše "Tour de USA" probíhá ve zdraví a ve zdraví i skončí k vaší plné spokojenosti.