NORSKO 28.6. - 29.7. 2018 - 2.TÝDEN

8. DEN 5.7. 2018 ČT

Nestíhám psát, dnes nádherný den, tak jak jsme si Norsko představovali, zítra odpol má pršět a tak máme nabito, teprve před chvílí jsme se vrátili z výletu a ještě se potřebujeme přesunout dále. 

Takže půlnoční slunce jsme zvládli dle plánu.

Naše nocování u muzea, foceno těsně po půlnoci.

Ráno v 8 hodin už jsme v muzeu - nejprve vnitřní expozice a potom hurá na pravěké malby - po vyznačené 3km louhé trase u pobřeží.

V 10 hodin opuštíme muzeum a jedeme se ještě podívat do Alty na moderní katedrálu Modern Lights - budova oválného půdorysu a spirálovitého tvaru má lesknoucí se kovovou fasádu, aby mohla odrážet světlo polární záře.

Po Altě pokračujeme ještě chvíli na sever. První zastávka o pár minut později v Kafjordu, kde kotvil za války německý křižník Tirpitz. Na fotce pozůstatky po jeho bombardování.

Ukázka norský vesniček.

 Za chvíli děláme malou zastávku u nejsevernějšího bodu našeho cestování.

A teď už jen Norskem zpět na jih:-)

Cestou úchvatné výhledy, i když není úplně jasno jsme uchváceni.


Ve Storslettu zastavujeme v info centru a ptám se na tipy na tůry v Lyngenfjordu, ještě se ptám i na případné pěkně vodopády, protože k jednomu jsme těsně před tím minuli odbočku a vracet jsme se nechtěli. Paní nic moc nevěděla, ale prý je vodopádů dost, když teď pršelo - jsme na to zvědavi.

Každopádně za obcí Djupavik před 4 parkujeme a vyrážíme na vrchol Dalberget - 460 m.n.m. - něco přes 2km na vrchol.

Nevíme co fotit dřív - tady jen malá ukázka.

Holky na vrcholu.

Výhledy na Lyngenské Alpy úchvatné.

Kvůli těmto výhledům jsme tady.

Dolů to běželo skoo samo. Po 7 hodině pokračujeme dále v cestě. Aco nevidíme, vodpodád kam se podíváš...

Vzhledem k předpovědi počasí a asi posledního sluníčka, využíváme situace a absolvujeme ještě jeden výle. Holky kupodivu ještě nepadají únavou - úplně tomu nerozumím, ale pro nás super. Kousek za městečkem Birtavarre šplháme do údolí, abychom viděli další místní zajímavost - Gorsa bridge - jdeme necelé 2 km.

Gorsa bridge.

153 m hluboký kaňon pod námi.

A k tomu tento nádherný vodopád mizejcí hluboko pod námi.

Právě je něco po 9 večer a takto to vypadá.

Kolem půl nasedáme do auta a sjíždíme zpět do Birtavarre - tady se sprchujeme, čístíme zuby apod ale ještě pokračujeme dále - Pavel má ještě dost energie na řízení. Holky až kolem 11 usínají a my jeeme vstříc půlnočnímu slunci, tentokrát si kvůli němu ani nemusíme nařizovat budík.

Parkujeme něco po půlnoci v obci Skibotn. 

9. DEN 6.7. 2018 PÁ

Ráno nakonec nevypadá až tak růžově jak jsme si mysleli, tedy je teplo, ale sluníčka moc není. Nelinka je po včerejšku hroně vyčerpaná - se vůbec nedivíme a tak u snídaně měníme plán. Na výlet jdu já pouze s Emou a Pavel s Neli jdou dospat tolik chybějící hodiny spánku.

Náš dnešní cíl je Svarteberget - 207 m.n.m. Lehce po 8 už šlapeme. Cesta se nám nejdříve trochu zkomplikovala. Mapy.cz nejsou v této oblasti příliš detailní, ani norská aplikace mi nebyla schopna ukázat správnou cestu,ale nakonec jsme vše zvádli a cestu na vrchol našli.

Krátký odpočinek ještě před vrcholem.

A jsme tu!

Pod námi celý Skibotn a Lyngenfjord.

Dále pokračujeme cca 3km k dalšímu cíli - vodopád Hagen, Emička nás vzorně všue píše do návštevnických knih.

Tady malá ukázka toho jak jsou tu karavany oblíbené. Ta bílá obří plocha je prosím kemp narvaný karavany!!! Tomu se opravdu vyhýbáme a zatím se nám to daří.

Před 11 jsme s Emčou zpět - vše jsme hravě zvládli - ušli jsme necelých 9km. Neli se stihla krásně vyspat a tak můžeme pokračovat dále. Další zastávka Tromsø. Cesta je nádherná i když je zataženo.

První zastávka ve městě je Ishavskatedralen neboli Arktická katedrála. 11 vrcholů kostela představuje 11 aštolů po Jidášově zradě. 
 

Lustry z křišťálu prý z ČR.

Výhled na centrum Tromso od katedrály.Centrum leží na ostrově.

Další zastávka - nejsevernější botanická zahrada na světě zaměřena na severskou a arktickou květenu.

  Pobotanické zahradě jeem zpět do centra - tentokrát tunelem a co nevidíme - kruhový objezd - to jsme ještě nezažili a pod Tromso jich je hend několik.

 
 Další zastávka - Polaria - muzeum věnované arktickým živočichům. Pro holky ideální atrakce. Navíc jsme měli strašnou kliku - dorazili jsme těsně před 3 a ve 3 začínalo krmení místních tuleňů - probíhá 2x denně.

 Bylo tady toho spoust zajímavého včetně asi 15 min dokumentu ze Špicberk natáčeného z vrtulníku a promítáne na panorama plátno - úžasný zážitek.

Za deště opouštíme po 2 hodinách  muzeum a ještě pohled na katedrálu.

Z ostrova přes most pokračujeme zoět na jih. Je zataženo, asi 9C a mrholí. Není toho moc vidět.

A tady konečně naše spaní - nocujeme u řeky Malselva u památníku osídlení tohoto nehostinného kraje.

 Tak a je opět skoro půlnoc, holky a Pavel dávno spí. Já dopsala celé 2 dny a pokusím se v nejbližších dnech vyřešit ten minulý týden, aby se zobrazoval text, když už se s ním ta pracně píšu.

Jinak předpověď bídná - sice nemá pršet ale sluníčko asi dlouho neuvidíme... 


10. DEN 7.7. 2018 SO

Ráno vstáváme nějak normálně, po snídaně doplňujeme vodu, čisíme WC a vyrážíme směr Senja - ostrov, který je zatím ještě trochu neobjeven v porovnání s Lofoty a Vesterály. Ve Finnsnes zastavujeme asi v půl 11 v info centru, kde mi dávají cenné rady co podniknout - potvrzují některé mé tipy a doporučují další. Bohužel počasí na výhledy není ideální, takže cestu Senjou zahajujemem po směru hodinových ručiček. První zastávka před vesničkou Skatvik - dostali jsme tip na výlet - Skatvikfjellen. 

Před polednem vyrážíme.

Bezinkový čaj v pohádkovém prostředí.

I když není jasno, pořád jsou výhledy krásné.

Nad námi se to začalo nějak podezřele zatahovat a vrchol byl ještě poměrně dost daleko, my jsme přesto se svým výstupem 380 výškových metrů byli spokojeni.  Holky alespoň poprvé otestovali kvalitu nových laponských čepiček - prý super.

Vesnička Skatvik pod námi.

 Po návratu do auta jedeme dále na východ a cestou ve Stonglandseidet fotím tento krásný kostelík.

Pokračujeme dále a vjíždíme do vesničky s nejkratším názvem. Ta samá je i na Lofotech a je to samozřejmě velký hit, o té samé na ostrově Senja nikdo netuší.

Konečně jsme u cíle - malá rybářská vesnička Skrolsvik, kde končí cesta. Nevím proč sem všichni jezdí, na nás to nijak nezapůsobilo a to jsme se sem táhli takovou dálku. Bylo tam ale pár stánkařů a tatínek vybral Nelince tuhle nádhernou ručnš háčkovanou čepičku, takže to nás nakonec alespoň trochu uspokojilo.

Pak už nás čekal přejezd Senjou na sever, kde vede národní turistická trasa. Pár fotek z cesty.

Parking na nocleh jsme našli u této krátké naučné stezky o těžení niklu v této lokalitě u zátoky Hamn. A protože bylo celkem přijatelně - asi 13C a nepršelo tak jsme se šli ještě projít.

Plány na zítra  - trolí atrakce pro holky a výšlap na Husfjellet. Na zápis nemám čas, jsem unavená, v 10 usínáme. 

Ujeto 198 km.

11. DEN 8.7. 2018 NE

Probouzím se po 6 hodině a kontroluji předpověď počasí (ta se tu mění každou chvíli) a kompletně měním plány. Hory na Senje jsou krásné, ale pro naše holky kapku extrémní. Předpověď ukazuje že hned po ránu vysvitne i trocha toho sluníčka a vzhledem k tomu, že parkujeme přesně u výchozího bodu turistické trasy, tak je plán jasný. V 7 hodin už šlapeme pouze s Pavlem, holky zalezlé u nás v posteli s pohádkami na ipadu. Cílem je Sukkertoppen - 456 m.n.m. -asi 2,5 km strmého výšlapu na vrchol. Výhledu na zátoku Hamn jsme nadšeni - desítky ostrovů máme jako na dlani.

Vrchol přesně za mnou.

 Je něco málo po 8 hodině ranní a jsme na vrcholu a tento výhled je nám odměnou.

 

V 9 jsme už zpět u auta, holčičky spokojené v posteli. Snídáme a před 10 vyrážíme. Předpověď nebyla úplně přesná a je čím dál tím krásněji.

Po 10 zastavujeme u Senjatrollet - trollí akce pro děti a totální business, zatím jsme nezaplatili tak moc za tak málo, ale co je podstatné - holky nadšené:-)

Uvnitř velkeého trola je mraky expozic s trolly - dle mě vše na jedno brdo. Bylo to i trochu strašidelné, takže Neli měla celkem nahnáno.

Venku bylo ještě pár atrakcí a dětské hřiště, takže si holky aspoň v klidu pohrály.

Pokra

 

Pokračujeme dále po scenic route a je stále co fotit. Jedeme přes hory několika tunely.

Na této scénické trase se podílelo několik archihtektů - první zastávka Bergbotn.

Celý Bergsfjord.
 

Další zastávka Tungeneset.

Naši poslední dnešní zastávkou byla pláž Ersfjord.

Nejdřív jsme šli pláž okouknout - celkem foukal vítr a bylo asi 15C.

Nakonec jsme obědvali venku a holky si hrály v písku na pláži. Byli jsme tu snad 4 hodiny.

Ersfjordstranda v celé své kráse.

vyzkoušeli jsme i ledové vody atlantiku, když pominu, že někteří norští blázni se tu téměř koupali a děti tu pobíhali v plavkách, tak se to pár desítek vteřin ve vodě dalo vydržet.

Jen pro předtavu, abychom se dostali na tuto tsranu pláže, musel a se přebrodit několik metrů široká řeka stékající z hor, která byla výrazně teplejší než moře, takže asi tak...

A tady holek výtvor - daly si opravdu záležet a písek měla úplně všude.

při návratu k autu jsme se potkali s fajn dvojící z Ostravy - naši první češi na naší cestě, s kterými jsme dali řeč. (Ty další jsme potkali v botanické zahradě v Tromso a pak jsme někde viděli asi tak 3 auta s českou poznávací značkou, jinak nikde nikdo). Pokecali jsme u plzničky a pokračovali dále .

Kostelík Sorreisa.

Původně jsme chtěli zítra zdolat horu Segla na Senje, ale má být zataženo 12 C, převýšení víe jak 600 m.n.m a krpál jak blázen, takže jsme si řekli, že ze Senji jsme toho viděli dost a rozhodli se pokračovat dále na jih směr Lofoty a Vestrály. S očasím jsme byli nakonec nadmíru spokojeni.

Nocujeme kousek před Setermoen - mám tu tip na výlet k vodopádu a zítra ráno má být polojasno tak uvidíme. Teď večer spadlo pár kapek a pod okny nám hučí řeka, jsme trochu v území nikoho, nikde nikdo a nad námi se tyčí hory přes 1000 m vysoké.

Aktualizace textů z 1. týdne snad příště.

Ujeto 192 km. 

12. DEN 9.7. 2018 PO

Ráno vstáváme až po půl osmé, k snídani cornflakesy a v půl deváte si to už štrádujeme na dnešní výlet. 

 

Dnešní cíl asi po 1,5 km chůze - vodpoád Brudesloret. Vzhledem k tomu, že to bylo tak hodně blízko, tak jsme pokračováli dále.

Krásná přírodní alej.

Došli jsme k tomuto krásnému jezeru a cestou se na nás dokonce přišli podívat i ovečky, ale báli se nás.

Já si pak udělala sama malou zacházku(navíc asi 1,5km) k velkému jezeru Langvatnet.

Cestou zpět k autu nádherné výhledy na okolní hory.

Naše výletnice.

A tady naše modelka - motýlek se totiž nádherně lesknul tak nám musela Neli zápozovat.

 

Po návratu k autu jsme zjistili, že jsme v obležení - tady jsme dnes sami nocovali.

Před 11 jsme už byli z výletu zpět, celkem holky ušly asi 6,5km. Hlad jsme ještě neměli a tak jsme nasedli a vyrazli na cestu přes Setermoen dále na jih. Foto z cesty.

Na oběd jsme zastavili v horách s tímto luxusním výhledem.

A tady foto z mostu na ostrov Andoya - nejvýše položený ostrov souostroví Vesterály. 

A tady už máme konečně zaparkováno - je 6 večer a čeká na nás nejsevernější bod Vesterálů - rybářská vesnice Andenes, parkujeme v přístavu, odkud vyplouvájí lodě právě na Senju, kde jsme byli.Táta si konečně setřel poslední los, co dostal k svátku. A konečně bl výherní!!! 

Po večeři vyrážíme n malou procházku po městečku, je 12 C, zataženo a pěkně fouká, ale tady to asi o moc lepší nebude.
Tatínkova nová láska:-)

Jeden z nejvyšších majáků vv celém Norsku, když by ráno bylo aspoň trochu jasno, tak by jsme mohli jít ráno až nahoru, ale to se ještě uvidí.

Výhled od majáku na pobřeží.

Cetou zpět k autu se začalo trochu vyjasňovat.

Teď už jen sprcha, slíbená hra s holkama a hurá spát. Jsem ráda, že jsem stihla vše napsat včas. 

13. DEN 10.7. 2018 ÚT

Jak vidíte tak nějak nestíhám psát, každodenní výlety a přesuny a večer jsem grogy. Právě je 22:37, zatím nikdo nespí, venku září sluníčko a já makám, 3 dny bych už zpětně nezvládla.

Večer jsme ulehli v neobvyklé sestavě, já nahoře s Emou s Nelinka s tatínkem.

 

Ráno se nestačím divit, nebe jako z filmu.

Pohled na Andenes za sluníčka - nádhera.  Na půl devátou se přesouváme do info centra, beru si info k Vesterálům, jenom se mi potvrzuje, co už mám naplánováno, takže se moc nezdržujeme a přesouváme se o pár km na jih do vesničky Bleik. Výpravy za velrybami a papuchálky jsme vzdali kvůli ceně, takže Andenes, město velryb opouštíme i bez nich.

Z Andenes opět vede na jih norská scenic route, neboli vyhlídková trasa - první zastávka - Kkleivodden - nádherná vyhlídka na Bleik a také na cíl našeho dnešního výlet - hora Matind (408 m.n.m.) - nalevo nad vesničkou. 

Něco málo po 9 vyrážíme.

První brutální výšlap - trohu nás zde fascinuje jak trasy vedou rovnou nahoru. Z Rakouska jsme zvyklí, že trasa je vedena v prudkém stoupání cik cak, tady se s tím nemažou. 

Stoupáme ještě za sluníčka, je nám hic, jenže ouvej, mračna se nad námi začala stahovat. Takže raději svačíme těsně pod vrcholem (ale ještě ne pod tím kam jdeme).

Panorama ještě se sluncem.

Oblékáme vše co máme a vyrážíme dál. Matind v nedohednu.

Vítr fučí, holkx remcají, ale jdeme dál...my bohužel remcat nemůže a tak "povzbuzuji" slovy "Buďte rády, že neprší a že vidíme jeden druhého". moc to nezabírá..

Ovečky holky aspoň trohu potěšili.

Trochu se začíná vyjasňovta, tudy dole okolo jezera se budeme vracet. Trochu mě děsí ten přechod přes skály v zadu, ale zatím neřešíme.

Původně jsme mysleli, že vrchol Matind ani nedáme, holky toho měli dost, ale nakonec s to vše trhá a Neli zavelela, že jdeme až nahoru. Karamelky nám dodali tolik potřebnou energii.

Jsme tu a stojí to za to. Výlet sem je doporučován Vesterálskou turistickou kanceláří a mají pravdu. i v tomto pochmurném počasí to stojí za to.

Nejsme tu sami, ale na to, že se jedná o top trasu, tak turistů je tu minimum. Aspoň máme společné foto.

Kvůli tomuhle výhledu sem chce každý, kdo je na Vesterálech.

Ze spodu člověk ani netuší jaké jsou pod vrcholem pláně.

 A hurá dolů, cesta tu není značená a tak spoléháme na cestičky vyšlapané od oveček.

Hora Matind přesně za námi - holky nechápou jak to mohly vyšlápnout - upřímně - já taky ne.

Luxusní pláž, škoda jen toho větru a asi 12C:-)

Přesně v těchto místech se mi vybil mobil. Přece jen neznačená trasa, hledání na netu, focení na každém kroku mu dávají zabrat.

 Naneštěstí na focení už pak nezbývá moc času a ani sil. Po dlouhém a náročném výletu nás čeká skalnaté peklo, trochu jsme netušili co nás čeká a jedině dobře, jinak bychom tudy nikdy nešli.
Tady se ještě všichni usmíváme - nevíme co nás čeká.

Tady máme pocit, že to nejhorší máme za sebou.

A pak už žádné fotky nejsou. Pavel hledá nalepený na skálu každý vhodný cm jak se co nejlépe chytit, aby jsme si dokázali nějak předávat holky. Pár metrů pod námi buší vlny do skal, naštěstí nepršelo, takže skály jsou suché.
Nakonec ale samozřejmě vše dobře dopadlo. Trochu mě ale udivilo, že mě pán v info centru, který naše holky viděl na nic neupozornil. A to si myslím, že už máme s holkama toho dost za sebou. Nějaký řetěz, kterých by v Rakousku na této cestě bylo mraky, by se opravdu hodil.
Kždopádně, tady už spookojenost na pláži. V nohách minimálně 12 km s celkovým nastoupáním min 500 výškových m. Vrátili jsme se po 6-ti hodinách.  Pěkná šichta.

tyto bílé pláže byly holek velkou motivací a je vidět že energie měly i tak ještě dost.

No a proč vyhledávat kneippův chodník, když tu máme krásně ledové moře.

Za chvíli jsme se tu chovali skoro jako Norové, byli jsme rádi, že jsme už hlavně zpět. Ale všichni jsme se shodli, že to dneska byla prostě bomba.

 Z toho stresu a vůbec nějak nemáme hlad a tak po blbnutí na pláži usedáme do auta a jedeme dále po scenic route.
Další a poslední zastávka je Bukkerjerka. 

Název snad znamená tuto malou jeskyni na skále, my však obdivujeme nádherné pobřeží.

Tady jsme si dovolila jedno moje selfie. Jedná se o bohužel nefunkční WC - tipuji že s výhledem na moře, tak jak jsme zažili již v Rakousku.

Opouštíme ostrov Andoya a přejíždíme na ostrov Langoya, který je pěkně rozvětven. Chceme jet až na jeho sever - vesnička Sto.  Cestou nádherná panoramata, nevím co fotit dřív.

A to se nám stává osudným. Jedeme a jedeme a já jsem zjistila, že jme přejeli odbočku, byli jsme už 10km za ní, což je doromady 20km, bylo večer a my jeli směrem, kde jsme měli být až po zítří, tak jsme si řekli, že vracet se nebudeme a prostě prohodíme tyto dva dny. Malou nevýhodou bylo, že zítra jsme měli jít na výlet jen podél pobřeží, jakože pohodička po tom dnešním brutal výšlapu, a takhle na nás čekal další výšlap - ještě výš...ale předpověď počasí byla krásná a tak jsme nic neřešili.

Zaparkovali jsme v obci Steine hned u výchozího bodu turistické trasy, udělali si studenku a šli spát. Na psaní už fakt nebyla energie.

14. DEN 11.7. 2018 ST 

Se vstáváním si dáváme trochu načas a vyrážíme až kolem 9:15. Předpověď říká, že mezi 10 a 12 má být úplně jasno, zatím to tak nevypadá. Vyrážíme na vrvhol Vetten - 467 m.n.m. Za Emičkou je vidět náš karavan.

Vrchol Vetten bohužel zatím v mracích a tak volíme pauzu na svačinku o něco dříve.

Ano opradu - jíme vánoční cukroví. A jak skvěle na výletech chutná. Z mrazáku to není úplně ideální, ale přesto se o něj pereme:-)

A než jsme se nasvačili a přiblížili k hoře, tak mraky byli pryč.

A tady naše odměna. Jednoznačně zatím výlet číslo jedna. Relativně pozvolný výšlap asi 4km a výhledy kam se člověk podíval. Počasí netřeba komentovat a vítr skoro žádný - jsme nechápali. Opět výšla na vrchol doporučný turist. kanceláří. Úplně vpravo vrcholy na Lofotech - naše další destinace.

 

 Panoramata jsme si odpustit nemohla.

A ještě na druhou stranu.

Na vrcholu jsme byli minimálně hodinu, holky si mezi kameny hrály na své království a my se kochali a popíjeli pivo, které nám Emička vynesla na vrchol.
Před odchodem jsem si neodpustila foto ve vrchlové chatičce.

Pohled na vesničku Steine kde jsme spali, nocovali jsme těsně pod horou vlevo. Holky pořád, že chtěji na pláž a tak jsme si odtud vyhlídli tu krásnou bíou vpravo.

Na sestupu hora Vetten konečně vidět a chatička mástních turistů v pozadí.

Ve dvě už jsme byli na pláži, vítr foukal jak blázen, ale holky nadšené.

Ve tři obídek s krásným výhledem na hory, kde jsme dopol byli.

Po obědě jsme dokonce vynesli na pláž i naše křesílka, já si teda vzala kromě bundy i deku, holky jsme nazuli do holínek, protože fučelo jak blázen, ale sluníčko nám to vše vynahradilo. V pět jsme se vrátili do auta, zbavili holky nánosů písku, vykoupali se, umyli nádobí, uklidili karavan a hurá dál.
V celém severním Norsku je asi 39 uměleckých děl. toto je jendo z nich.
"The man from the sea" - neboli muž z moře, socha vysoká 4,3m. Vpravo od Emy náš vrchol Vetten. 

Začalo se trochu zatahovat a Pavel jen komentoval - aspoň nebudeme cestou tolik fotit. No úplně pravdu neměl. Tady jedna z mnoha. Pohled na ostrov Hinnoyay a zasněžené vrcholky národního parku Moysalen - ten vynecháváme pro velkou obtížnost tras.

 Zapomněla jsem dodat, že jsme se na pláži rozhodli změnit naše plány - vynecháváme vesničku Sto, kde bychom se jen placatili na pobřeží a přibližujeme se bíže k lofotům a zmiňvanému NP. Jedeme na osttrůvek Hadseloya - město Stokmarknes. Vždy přejíždíme tyto nádherné mosty, vysoké aby tu mohli proplouvat výletní lodě Hurtigruten a samozřejmě další jiné nákladní. Cíl našeho zítřejšího výletu pravděpodobně před námi vpravo.

  

Parkujeme opět na parkovišti u výchozího bodu turistických tras - ideál. Je nádherně, předpověď luxusní. Chvíli, ale opravde jen malou si hrajeme (dobře tak jeno já) s půlnočním výšlapem (jako jen já a Pavel). Ale jsme vyřízení, takže si to necháme i na zítra s holkama.

Takže shrnutí - opomíjené Vesterály jsou naprostý turistický luxus!