NORSKO 28.6. - 29.7. 2018 - 3.TÝDEN

15. DEN 12.7. 2018 ČT 

Vstáváme brzy, má být jasno a tak chceme vyrazit na výlet včas. Po probuzení ale zjišťujeme, že je pěkně zataženo. Trochu si vyčítám, že jsme nevyrazili v noci, ale na to už je pozdě. Po snídani kolem 8 Neli prohlásí, že jde spinkat, Pavel s ní. My s Emčou si zahrajeme pár her a jdeme taky. 

Nakonec vyrážíme po krásném dopol spánku v 11:30 na horu Ornheia - 387 m.n.m. 

Tady ještě foto našeho přespání ze včera večer.

A tady už vyrážíme. Holky jsou aspoň dobře vyspané a v super náladě.

Bohužel nevidíme skoro nic. Pod námi Stokmarknes.

Tady váháme zda na vrchol vůbec půjdeme, je celý  mraku.

 Nakonec se to rozfoukalo a na vrchol jsme doazili. Za námi o 200 m výše Storheia.

Cestou zpět se mi podařilo zachytit Lofotské vrcholky, bohužel jen ty.

A už jsme zpět u auta.

Děláme oběd a kolem půl 4 přesun na Lofoty. Cestou se počasí vylepšuje a tak nakonec máme co fotit. V Sortlandu bereme vodu zbavujeme se odpadů,  čístíme WC apod a v Solvaeru tankujme. Pak už se jen kocháme.

Kabelvag a Lofotská katedrál patřící k největším dřevěným stavbám v Norsku.

Zapomněla jsem ještě napsat, že po Lofoteh jedem opět tu jejich národní scenickou cestu, se spousty odboček a vyhlídkových míst - toto je jedno z nich.

Lofoty jak je zažije málokdo.

A tady už dnešní nocování. Poprvé a asi naposled placené - 200NOK. Pláž Utakleiv, kam se člověk dostane po projetí tunelem, silnice zde končí a je tu jn pár baráčků, stanové městečko, karavanisté, ovce a rackové.  Shodujeme se, že zaplatíme a zůstáváme - není co řešit.

Hned se vyrážíme projít. Holky už mezi ovcemi pobíhali sotva jsme přijeli.

Někdy v 9 jdeme zpět do auta, večeře, holky ukládáme a vyrážíme i s lahví sektu opět na pláž. 

Tady záběry mezi 10 a 11 večer.

Jdeme spát kolem půlnoci, ale půlnoční slunce se nám bohužel schovalo za mraky.

Ujeto 218 km.

16. DEN 13.7. 2018 PÁ

Ráno jsme si přispali, jěště se kocháme i když slunce je pryč a v 10 vyrážíme dále na jih.

 Každý turista, který je na Lofotech musí dojet až na jejich samý konec, tedy na jih do vesničky jménem Å. Cesta je ale šílená, silnice úzká, míjíme spousty autobusů, jede se v průměru snad méně než 40 km/h.

 Místní parkoviště narvané, místa pro karavany obsazená, parkujeme místo autobusu. Ale než se připravíme na cestu do městečka tak se jedno míto uvolnilo. To je něco pro nás, jsme otráveni dřív než do vesničky vyrazíme.

Pro Lofoty typické rybářské domky Rorbu.

Domečky jsou tu všude k pronajmutí.

Po návratu na parkoviště si ještě vyšlápneme na výhled na jezero a vesničku. Cestou sušené ryby-normálně je to typické pro jaro, ale i teď v létě jich tu pár je. Buď se suší celé tresky za ocasy a bez hlav a nebo jen hlavy - na fotce jen hlavy.

Smrdí to hrozně.

Jezero Agvatnet.

Měla jsem zde naplánovaný výlet ale o pár km dál také a vzhledem k tomu, že není oc počasí, tak jedeme dál.

 Než Pavel připraví oběd, tak my napíšeme pohledy a pak už vyrážíme dál.

Další zastávka Reine a výstup na Reinebringen. Těsně pod nástupem na trasu potkáváme jednoho týpka a když nás viděl tak nás od cesty odradil - strmé, kluzké, padající kameny atd. Oficiální trasa je uzavřená - na to mě kluk v info centru upozornil, ale prý vede vedle jiná. No každopádně po střetu s realitou od záměru jít nahoru opouštíme, pohory měníme za kecky a jdeme aspoň do městečka.

Reinebringen přesně z námi.

Přestože ve všech průvdcích básní jak jsou místní vesničky úchvatné, my jsme z jejich návštěv víc unavení než z výšlapů. Další zastávka měla být Nusfjord, další rybářská vesnice, je tak kráná, že za vstup se platí. Takže jsme se jasně shodli, že to vynecháme a jedeme dál. Je pěkná zima a vlezlo a na další vesničku už nemáme náladu. Vše je stejně na jedno brdo.

Hamnoya  - jen projíždíme.

 

A tady už parking poblíže městečka Hanningsvaer. Na zítra tu mám naplánovaný poblíž menší výlet.

Jdeme se projít a já po předpovědi počasí mením plány. Noční výšlap na tuto horu  - Festvagtinden.

Dáme večeři, holky uložíme a v 21:20 vyrážíme. Jedná se o poněkud bláznivý výšlap. Trasa na vrchol je 1200m dlouhá a převýšení je 508m, tzn. vyšlápnout 42 cm na každém ušlém metru. Cesta tomu opravdu odpovídá, jdeme jak slimáci.

Je půl 11 a odměna stojí za to. Krásný výhled na Hanningsvaer. Jen pro info, v 10 večer cestou na vrchl potkáváme více turistů než snad kdekoliv jinde. To si Norové jen tak vyběhli na malou procházku.

Na vrcholu se potkáváme s dvojjicí z Kalifornie - taky cestovatelská vyjímk a aspoň máme vrcholové foto.

V 11 večer vyrážíme zpět.

A o půlnoci jsme u auta. Aspoň vidíte, že opravdu nestíhám nic psát. Nicméně ponurou náladu z dnešního dne jsme si s Pavlem spravili.

Ujeto 190km.

17. DEN 14.7. 2018 SO

Ráno si přispíme a až v 10 vyrážíme dál. Další zastávka Kabelvag - návštěva Lofotského akvária. Jdu jen s holkama, Pavel zůstává v karavanu a pracuje. 

Opravdu krásná poloha.

 

Tyhle ryby, které se zahrabávají sami do písku aby byli úplně maskované zaujaly holky snad nejvíce.

Nejvíce se ale holky tešily na krmení tuleňů - měli jich tu 5.

 Pak bylo i krmení vyder.

A tady ještě foto holek s velrybí lebkou.

V muzeu jsme také shlédli 20min film o Lofotech - krásné záběry a krutá práce místních rybářů.

Vzhledem k předpovědi opět přizpůsobuji plán. A stavíme v blízkém Svolvaeru, že si tu uděláme opět výlet. Nejdříve ale oběd, ve 2 hodiny jsme ale tak unaveni, že si nejdříve jdeme lehnout. Přece jen se nedostatek spánku začíná projevovat.

Na túru vyrážíme až v 5.Cíl Tjeldbergtinden - 367 m.n.m.

 

Cesta opět přímo vzhůru.

Na mezi vrcholu, asi v 300 m.n.m. postup dále rušíme. Není vidět stejně nic a vrchol komplet v mracích.

Ještě čas na pěstn souboj a jdeme zpět.

Pohled na Svolvaer by byl za jasného počasí krásný.

To je pech, sotva jsme došli k autu, vrchol se nám ukázal - ten vpravo.

Pak nákup v KIWI, sprcha na parkovišti, dobíráme u Essa vodu, vypouštíme tu špinavou, tankujeme a jedeme dál. Opouštíme Lofoty, je něco před 9 a Pavlovi se aspoň už zase dobře jede.

Konečně byl i čas vyfotit si ceduli po které dlouho prahnu:-)

Lodingen - hledáme místo na nocleh.

Nakonec u E10 nacházíme, je zde už i více karavanů. Po 11 jdeme spát.

Ujeto 135km

 18. DEN 15.7. 2018 NE

Konečně předpověď vyšla a prší - na to jsem čekala, od půl osmé vybíráme s Pavlem fotky a já mám konečně čas vše dopsat. Teď bude 10, ještě jsem nevylezla z postele, ale mám hotovo. Dnes má pršet celý den, takže ho asi jen prosedíme v autě. Přesouváme se na pevninu přes Narvik a pak dále na jih. Odjíždíme a ani moc neprší.

Foto cestou.

S Emičkou jdeme v Narviku do infocentra, ale nic moc jsme nezjistily.

Tady foto přístavu a lodí transportujících švédskou železnou rudu z Narviku.

Vzhledem k tomu, že dnešní den byl díky počasí poměrně smutný, tak jsme udělali změnu. Místo mě si šla sednout dopředu Emička a byla nadšená. Já zase vzdau mastila s Neli karty a všichni až na mě byli spokojení:-)

Dnešní jedinou zajímavostí je cesta naším prvním trajektem - Skarberget - Bognes, cesta trvala 25 min a holky byly nadšené.

Po trajektu krátká zastávka na pozdní oběd a pokračujeme dále na jih. Parkujeme v národním parku Sjunkhatten.

 

  Večer je ještě zataženo, ale zítra má být krásně, nicméně o selhání předpovědi jsme se již přesvědčili, takže s plány na výlet čekáme na zítra ráno. Problém je že NP byl zřízen až v roce 2010 a nikde nejsou moc dostupné trasy. Info centru ve Fauske je vtipně otevřené od 12 do 16 takže jsem se odkázala na ut.no a trasy lisí co tu něco absolvovali.

Po večeři jdeme spát asi v půl desáté.

Ujeto 423km.

 19. DEN 16.7. 2018 PO

 Probouzíme se a je nádherně, takže je rozhodnuto. Jdeme nahoru - cíl Steigtinden (796 m.n.m.) Bohužel dostuupnou trasu na nižší vrchol jsme neobjevila. Vyrážíme z cca 50 m.n.m.

Snažím se holkám vysvětlit, že to co vidíme určitě není náš vrchol.

Jednou jsme málem brodili.

Tady už holky začínají remcat. Máme v nohách necelých 6 km a vrchol už se blíží.

Nakonec jsme s holkami skončili zhruba v 600 m.n.m. - i tak luxusní výkon. Mě to nedalo a šla jsem na vrchol sama - přesně za Nelinkou. Zbývalo něco přes 500 m a výškově necelých 200.

Těsně pod vrchol malé okno do nebe.

Celou dobu nikde nikdo a na vrcholu 2 místní chlapci, tak jsem se nechala aspoň vyfotit.

Výhled bez komentáře - 360C dokola, naprostý luxus.

Kdo hledá najde, někde tam dole je Pavel s holkami, musela jsem jim z vrcholu zavolat, abych je vůbec našla. 

Ani se mi nechtělo dolů, jak tu bylo krásně. Dole se mezitím proháněla stáda sobů.

Tady jsme zachytila samce, kousek od nás, to už jsem byla zpět.

A tady celé stádo.

Holky za mé nepřítomnosti nabraly tolik chybějící energii a mohli jsme vyrazit zpět.

Asi v 16:30 jsme se vrátili k autu, k obědo večeři si dali poslední mražené jídlo - gulášek s  bramborem - vynikající a přesunuli se dále. Tentokrát usedla vedele tatínka Nelinka.

 

Další cíl - Saltstraumen - 2 fjordy se zde vlévají do sebe - 4x za den, časy jsou k dipozici na netu. Mele se tu 400 milionů kubíků vody a vznikají tu různé víry. My jsme tu byli o necelé 2 hodiny dříve a zahráli jsmesi tu i karty. Podívaná to byla krásná i s ohledem na fkt, že vše propuklo v 20:41 a bylo tak krásně, nicméně už i 1,5 hodiny před tímto časem to bylo zajímavé.

V devět odjíždíme už jen o pár km dál, holky hotové a tak přespáváme na odpočívadle u silnice - zapomněla jsem dodat, že jsme najeli na č. 17 - opět národní cesta - Kystriksveien podél pobřeží. My pojedeme pouze její malou část.

Ujeto 74km (asi náš rekord)

 20. DEN 17.7. 2018 ÚT

Vyspali jsme se dobře a v 9:20 pokračujeme asi jen 40 km za městečko Glomfjord. 

Foto cestou - výhledy jsou nádherné.

 Dnes nás čekal zajímavý výlet - cesta nazvaná "The stairway to heaven" a realita tomu odpovídala. Čekalo nás 1129 schodů a převýšení asi 350 m na horu Glomfjellet

Vyrážíme a hned první zkouška - pěkně se pohupující most - pro ty co se bojí výšek a trpí závratí opravdu zážitek.

A jdeme na to.

Nastoupáváme poměrně rychle - na parkovišti je karavan jako mravenec.

Zhruba po 100 až 200 schodech je informace kde jsme, takže tady jsme asi zhruba v polovině.

A je to. Jsme nahoře - 1129 schodů za námi.

Pk jsme ještě pokračovali dále k jezeru, resp. přehradě. Navarvatnet. Domníváme se, že schody byli vystavěny právě pro místní dělníky, kteří přehradu stavěli.

Já jsem si vyběhla o kousek výš nakope udělat foto večtěn ledovce.

Vracíme se zpět, je nádherně.

Teď už jen 1129 schodů zase dolů.

Zeshora je pohled dolů snad ještě děsivější, sklon je poměrně extrémní.

Hurá!!! Jsme dole a zvládli jsem to celkem bez problémů, cesta dolů ale mnohem horší než na to nahoru, ale člověk není aspoň tak zadýchaný.

 V půl třetí jsem usedli dál a dnešní den jsme zakotvili o pár km dále, poté co jsme projeli zatím náš nejdelší tunel Svartisen - 7600 m dlouhý.

 Parkoviště u infocentra před ledovcem Svartisen, k němu se vydáme až zítra.

 

K obídku boloňské špagety s výhledem na ledovec.

 Noa protože jsme se rozhodli tady zůstat a přespat tady, tak jsem měla možnost psát blog v úplně luxusním prostředí.

Je 18:15, končím, zítra výlet na ledovec a pokračujeme dále na jih. Holky si krásně navečer hrály.

Nakonec jsme se tu seznámili s jedním irským manželkým párem, od loňského roku v důchodu - prodali svůj dům, místo toho koupili karavan a teď cestují. O témata nebyla nouze, takže z mého plánu jít si brzy lehnout troch sešlo.

20. DEN 18.7. 2018 ST

Vstáváme okolo 8 a sluníčko už pere jako blázen. 

 

Po snídani se přesouváme o 1km níže na lodičku k ledovci.  Turistů je tam tolik, že místo 10:15 dle jízdního řádu jedeme už v 9:45 - jedině dobře, venku je totiž pěkné vedro. Čeká nás 4,5km dlouhá cesta k ledovci. Tady už máme její větší část za sebou. Cestou nás dojeli Irové, kteří si sebou vzali svá skládací elektro kola.

Jsme komplet zplavení.

A jsme tu.

Vracíme se zpět na lodičku - jsme vyčerpání více než kdyby jsme šlapali někam do hor.

Ve dvě odplouváme zpět k parkovišti. Opět se tu potkáváme s Iry.

U auta zjišťujeme, že je venku 32C - to je snad místní teplotní rekord. 

Vracíme se zpět na místo našeho přespání, děláme oběd a vyrážíme dál.

Dnes máme v plánu 2 trajekty. Foto z prvního Furoy - Agskardet jsem ani nestihla - trval jen 10min. Pak přejezd asi 30km a byli jsme na dalším Jektvik - Kilborghavn - přijeli jsme asi 5 min před odjezdem - takže super, protože jinak bychom asi hodinu čekali. K našemu překvapení zajíždíme do pruhu na trajekt a kdo vedle nás nestojí - Irové.

Cesta trvá 1,5 hodiny, většinu času prokecáme s Iry, plánujeme kde přenocujeme. 

Cestou překračujeme polární kruh - je 32C! Ještě že je na lodi větrno, takže je to snesitelné.

 

Parkujeme asi 30 km před Mo i Ranou na vyhlídce na místní pobřeží. Dneškem krásné počasí končí a je to vidět. Chvílemi už i prší, ochladilo se o více jak 10C.

Po večeři a sprše zaženeme holky do postele a s vychlazeným vínem a klobáskou jdeme na návštěvu k Irům - jejich karavan opouštíme o půlnoci - super pokec.

Ujeto 65 km - většinu jsme dnes ujeli lodí.